Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Technologie ve vzdělávání na KISKu

Na KISKu (Filozofická fakulta MU) Hledáme přístupy a nástroje ve vzdělávání, které podporují svobodný rozvoj jednotlivce a umožňují mu pomocí technologií lépe přemýšlet, studovat, pracovat, či participovat na občanské společnosti. Na mušce máme virtuální učební prostředí, MOOC nebo digitální gramotnost a informační chování. Celý příspěvek »


Jak učím (polo)konektivistický kurz

Od letošního roku učím na KISKu předmět Učící se společnost, který je povinný pro všechny naše magisterské studenty (cca 40 lidí) a má 5 kreditovou dotaci. V rozvrhu je pak na něj vyhrazena dvouhodina. Téma učící se společnosti je stěžejní především pro naše edTechové studenty (těch je ale jen kolem deseti v ročníku) a především jsem hledal cestu, jak téma nabídnout zajímavou formou i pro ty, které vzdělávání úplně nezajímá.

První krok, který měl vést k tomu, že bude kurz zajímavější, byl otevřený sylabus, který jsem viděl u George Veletsianose. Studenti mohou navrhovat témata, případně do navržené struktury vstupovat. Vzhledem k semestru, dvě témata nestihneme, takže jsem je vyškrtl, což byl nakonec zásadní impuls k diskusi. Okruhy jsou v sylabu formulované hodně široce a velká debata se o nich nevedla. To je doufám něco, co se naučím lépe strukturovat a více studenty motivovat.

Druhý moment spočívá v tom, že i presenční studenti si mohou vybrat pouze polovinu přednášek, na které budou chodit. Snažím se zabránit tomu, aby chodili na něco, co je nebaví. Takových přednášek tedy musí za semestr projít šest. A také odevzdat šest příprav na ty přednášky, na které dojdou.
Samotná dvouhodinovka je rozdělená na dvě části. V první mám já přednášku, kdy řeším většinou něco, co se v přípravách neobjevilo a k tématu mi to přijde podstatné. A pak máme hodinu na diskusi, založenou na písemných přípravách. To je výborné, protože studenti vědí, o čem mluví, mají argumenty, a ne pouze emoce, téma mají uchopené a strukturované.

Přípravy se odevzdávají na Medium, kde máme publikaci, do které všichni přispívají. Má původní představa byla taková, že půjde o krátké texty (dva nebo tři odstavce) s nějakou zajímavostí. To, co mne velice příjemně překvapilo je kvalita i délka příspěvků. Studenti (zvláště ti dobří) se vzájemně motivují a píší dlouhé a zajímavé věci. Ostatní mohou číst to, co napsali druzí, což také částečně dělají a provádět nějakou interakci. Místo příprav se tak objevují v podstatě články a některé velice pěkné.

V praxi to znamená, že studenti sami do velké míry stanovují probíraná témata a také svým spolužákům dodávají vzdělávací obsah, témata a texty. Hlavní edukační role tak neleží jen na učiteli, ale především na studentech samotných a jejich aktivitě.

 

 

 

Důvodů, proč jsme se rozhodli pro Medium bylo více – podpora více přispěvatelů, jednoduché ovládání, pěkný design, nulová cena a sociální prvky. Jakkoli se interakcím úplně nedaří, tak srdíčka či záložky se přidávají snadno a studenti se alespoň částečně mohou sledovat pomocí followování, což někteří dělají. Motivace oproti Tumblr, který užíváme na jiné projekty, bylo to, že studenti mají své texty i ve svém profilu a každým příspěvkem si tak budují své portfolio. A také jsme ho do té doby ještě k ničemu nepoužili.

Pro Medium mluvil ještě jeden aspekt, totiž to, že na něm lze snadno pracovat s texty druhých, ať již formou označování textu nebo nástrojů pro další čtení. Jednou z motivací tedy bylo,  aby studenti mohli pracovat s texty druhých. Současně Medium není uzavřenou platformou pouze pro jednu jedinou publikaci, ale mohou zde najít velké množství dalších zajímavých článků a osobností, se kterými lze pracovat stejně. S tím, jak se tato služba rozvíjí se mi jeví jako zajímavé si ze budovat si zde vlastní sítě, což se v případě některých studentů také částečně daří. Přitom na začátku kurzu měli účet na médiu pouze dva z více než čtyřiceti studentů.

Funguje zde ještě jeden zajímavý aspekt spojený se sociálními sítěmi. Tam, kde byla nějaká obtížnější věc (například jak přidat článek do publikace), tak si velice rychle poradí na vlastní ročníkové facebookové skupině. Také v tomto ohledu je přístup zajímavě konektivistický.

 

To, co se konektivisticky nedaří jsou dvě věci – vyšší míra sociální interakce a větší zapojení veřejnosti. Věřím, že s obojím mohou případně pomoci čtenáři Metodického portálu. Ti si mimo zdroj informací o učící se společnosti (nic většího, komplexnějšího a aktuálnějšího v českém prostředí není) mohou vzít i seznam lidí, které může být zajímavé sledovat a zařadit si do svého PLE. Právě to, aby se studenti mohli tématicky profilovat a tyto své příspěvky mít někde snadno portfoliově dostupné.

Presentace z přednášek jsou uložené na Slideshare a je možné je sdílet, komentovat atp. Ke kurzu je vytvořená také micro site, kde je ke každému tématu odkaz na presentaci a tři až šest zajímavých studentských textů z Media, pokud by se někomu nechtělo pročítat vše.

 

 

K jisté otevřenosti přispívá také to, že v kurzu jsou mimo presenčních studentů také kombinovaní a pak asi pět lidí, kteří ho mají zapsaný v rámci celoživotního vzdělávání. Díky tomu se do kurzu i do Media dostávají zajímavé pohledy například od lidí ze školní praxe nebo z UISKu. Oproti plně konektivistickému klasickému pojetí je zde diskuse přenesená do offline prostředí, což reálné výuce zatím asi spíše prospívá. Ve chvíli, kdy by se objevila silnější komunita lidí mimo samotný kurz, bylo by možné využít stramování, online diskuse nebo třeba sli.do.

 

Rámcový soupis témat je následující:
  • Dvojí vymezení pojmu učící se společnost, technologické změny, penetrace technologií. Analýza trendů a predikce změn (Deloitte, Garners, Google Trends,..); metodologie predikce; futures studies
  • Vzdělávací politika dospělých, akreditační procesy a instituce, 70:20:10
  • Otevřené vzdělávání a otevřená věda, MOOC, SOOC, občanská věda, Wikipedie, wiki přístup, wiki komunity, nelineární učení
  • Konektivismus a jeho kritika, PLE, sebeřízené a sebeurčené učení, heutagogika, učební plány, co-curiculum, portfoliová výuka a jejich kritika
  • Univerzity v historické perspektivě a budoucnosti, École 42, P2PU, OpenUniversity, učící se komunity, učící se společnosti, P2P learning, vzájemné učení, učení se na sociálních sítích, knihovny bez knih
  • Změna vzdělávacích procesů, nové formy a metody vzdělávání, učení se v kyberprostoru, kybergogika, cyberlearning vs. e-learning
  • Měnící se společnost, informační společnost, změna rolí, filosofické otázky učící se společnosti: Co je vzdělanost? K čemu se učíme? Celoživotní učení, učení dospělých, různé formy přístupy
  • Učící se člověk a AI, AC, neuronové sítě, mentální modely, kreativita, řízení kreativity. Evidence based learning, daty řízené školství a jeho kritika (dehumanisace)
  • edTech a korporace, komerční vzdělávání, podnikání ve vzdělávání, jak založit školu či školské zařízení
  • edTech v pedagogice, edTech v andragogice
  • Kritický přístup k edTechu, zneužitelnost nových technologií; psychologické posuny: pozornost, paměť, multitasking, HCI, HCD a edudesign
  • ŠVP, RVP, kariérní řád učitelů, koordinátor ICT, mentor: vzdělávací politika na ZŠ a SŠ, kompetence pro 21. století, kompetenční modely učení, alternativní vzdělávací cesty a koncepty, DIY, historické pokusy a kontexty, současné podoby alternativního vzdělávání
  • Technologie a technologické trendy měnící vzdělávání, edTechové diskursy, zájmové skupiny, klíčový inovátoři, pedagogika nejistoty, klíčové osobnosti trendy, myšlení a práce nahlas, cíleně budované digitální stopy
  • Digitální sociologie a psychologie; generace X a Y, digitální domorodci, digitální nomádi, modelování sociálních jevů, síťová generace, cognitive dissonance, influencers, vzory, filtrování obsahu, sebeverifikační teorie,… Třetí a čtvrtá vědecká revoluce, doba datová, průmysl 4.0, vzdělávání a věda založená na datech a jejich analýze, limity analýzy, BI, data mining, modelování

Vzdělávací technologie: otevřený kurz KISKu

Jedním ze základních kurzů, které studentům na magisterské profilaci Technologie ve vzdělávání studentům nabízíme je předmět s názvem Vzdělávací technologie, který snad může být – díky své otevřenosti – zajímavý také pro širší veřejnost. Celý příspěvek »


Kurz práce s informacemi

O tom, že informační výchova by měla na školách dostávat více prostoru zřejmě není pochyb. Motivace je přitom nikoli pouze ekonomická a studijní, neboť bez schopnosti pracovat s informacemi nelze – ve světě, kde budou převládat symboličtí analytici – reálně fungovat, ale také občanská. Vztah informační a mediální gramotnosti je těsný a bez schopností kritické práce s informacemi hrozí demokratické společnosti problémy.


Na KISKu jsme připravili Kurz práce s informacemi, který je aktuálně primárně určený pro akademické potřeby, takže je celý postavený na modelovém příkladu člověka, který má napsat odborný text nebo třeba seminární práci. Jednotlivé dovednosti či témata jsou ale snadno přenosná – od tvorby grafu, po argumentaci nebo vyhledávání na internetu.

Jakkoli je kurz určený primárně pro studenty – především prváky – Masarykovy univerzity (aktuálně máme necelých 600 studentů), tak ho využít může každý. Je otevřený, zadarmo, online. Jen úkoly vám či vašim studentům opravovat nebudeme, tedy zatím.

Doufáme, že web může posloužit jak pro učitele, kteří se na něm mohou tematicky inspirovat nebo zdokonalovat, ale také studentům, kteří ho přímo mohou využít pro studium. Učitel pak jen může provést selektivní výběr některých kapitol, které lze přeskočit a úkoly může zadávat a opravovat sám.

Postupně můžete projít celým procesem práce s informacemi – od sebeřízení a definování konkrétní oblasti zájmu přes místa a nástroje, kde lze najít informace, až po jejich kritické hodnocení a argumentaci. Budeme se věnovat aktivnímu čtení a způsobům, jak správně psát a pracovat s literaturou, dále vizualizaci informací, prezentačním dovednostem a online spolupráci, až po cílové publikování vašeho díla.

Proč to vypadá, jak to vypadá?

Webový kurz je malým experimentem, snahou o jiný přístup ke vzdělávání. Vycházíme z ideálů sebeřízeného učení, v němž si každý může volit vlastní cestu, kurátorství a konektivismu. Inspirovali jsme se u Hack design či 365tipů.

Web je kurzem v tom slova smyslu, že je ucelený a něco se v něm naučíte. Současně se ale snažíme, aby studium bylo co nejvíce přizpůsobeno vašim zájmům a potřebám. To se projevuje především v tom, jak web vypadá – jednotlivé kapitoly mají charakter článků, které mohou být zajímavé samy o sobě. Mimo lineární výklad můžete pomocí vnitřních odkazů skákat a hledat souvislosti, odkazy na další zdroje vám mohou pomoci s pochopením jak jednotlivostí, tak i podstatných částí kurzu.

Všechny texty jsou stavěné tak, aby se díky nim mohl něco naučit začátečník i pokročilý. Čím náročnějším čtenářem budete, tím více odkazů směřujících mimo kurz můžete využívat. V případě, že je nějaká informace zajímavá jen pro užší skupinu čtenářů a vyžaduje nějaké speciální znalosti či dovednosti, je v textu odlišena jako expertní. Také v závěrečném osahání si nabytých znalostí dostanete nabídkou jak základní kompetenční výbavu, tak také něco “navíc”.

Snažili jsme se postupovat jako kurátoři – pečlivě jsme sesbírali vše, co by pro vás mohlo být zajímavé, a web jsme postavili nejen autorsky, ale především jako rozcestník na další zdroje, nástroje a materiály. Vše je koncipováno kompetenčně – snažíme se tedy o to, aby byl kurz praktický a vedl spíše k dovednosti v dané oblasti než k zisku širokých teoretických znalostí.

Stránky zůstávají k dispozici i po skončení kurzu, takže z nich můžete čerpat a vracet se k nim dle svých aktuálních potřeb. V takovém případě jistě oceníte stránku nástroje, kde najdete všechny aplikace či služby, o kterých je v kurzu řeč, včetně krátkých popisků.


Kreativní techniky pro práci s tématem: Generování nápadů

Kreativní techniky jsou vítaným pomocníkem při řešení problémů všeho druhu. Možná ale právě pro své takřka univerzální využití je málokdy v našem zájmu je škatulkovat podle typu problémů, pro jejichž řešení se hodí. Podobná klasifikace by nám přitom velmi usnadnila výběr vhodné techniky v případě, že ji hodláme využít ke konkrétnímu účelu.

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

Jedním z problémů, které pokoušejí naši kreativitu nejčastěji, že volba tématu písemné či seminární práce, referátu, prezentace, apod. Málokterá kreativní technika je explicitně určena pro řešení právě těchto potíží, a některé z nich se pro ně nehodí vůbec. Proto jsme pro vás sestavili seznam ověřených kreativních technik adaptovaných na individuální práci s tématem.

Metoda 5W&1H

Metoda 5W&1H slouží k podrobné analýze tématu. Prostřednictvím odpovědí na šest otevřených otázek vám umožní na vaše téma nahlížet systematicky a lépe tak definovat problémy, jimž je třeba se detailněji věnovat. Postup je jednoduchý: postupně si odpovídáme na předem definované otázky, které ovšem odpovídají struktuře 5W&1H. Výsledkem této metody by mělo být rozšíření přehledu o tematické oblasti, které následně povede k odpovědnějšímu výběru konkrétního problému.

 

1.

Who?

Kdo?

otázky týkající se osob

např. Kdo se tématu věnuje?

2.

What?

Co?

otázky týkající se věcí, předmětů, detailů

např. Co jsou nejdůležitější principy?

3.

Where?

Kde?

otázky týkající se místa

např. Kde všude se téma řeší?

4.

When?

Kdy?

otázky týkající se času

např. Kdy se to začalo řešit?

5.

Why?

Proč?

otázky týkající se důvodu

např. Proč je to důležité?

6.

How?

Jak?

otázky týkající se způsobu

např. Jak to ovlivnilo současnou situaci?

Asociační techniky

Asociační techniky slouží ke generování nápadů, které je založené na volném toku asociací. Asociační techniky tak využijete v případě, že se nad svým tématem “zaseknete” a nevíte, jak definovat problém, který budete v práci řešit.

Asociační techniku lze aplikovat dvojím způsobem: jako asociační řady nebo jako tzv. clustering.

 

Asociační řady

Na začátku si vždy určíme jedno klíčové slovo, které nejlépe definuje tematickou oblast, které bychom se v práci rádi věnovali. Nyní k tomuto slovu vytváříme asociace. Co nám vyvstane na mysli jako první, když se na slovo podíváme? Pojem, který nás napadl, zapíšeme vedle klíčového slova. Nyní vytváříme asociace k novému pojmu, a tak stále dokola, dokud nemáme pocit, že jsme vyčerpali potenciál klíčového pojmu. V případě pojmu “středověk” nás jako první může napadnout slovo “hrad”. “Hrad” nám evokuje “kámen”, ten zase “kamenolom”, atd.

 

asociace.png

 

Clustering

Clustering, neboli technika centrovaných asociací, funguje na stejném principu jako asociační řady. Rozdíl je v počtu řad, které při této technice vytváříme.

Také zde začínáme volbou klíčového slova, k němuž postupně vytváříme asociace. V asociační řadě pokračujeme, dokud se nevyčerpá, poté začínáme řadu novou, založenou na jiné asociaci s centrálním pojmem. Jednotlivé řady zakreslujeme paprskovitě kolem klíčového pojmu.

 

clustering.png

 

U veškerých asociačních technik je velmi důležité se uvolnit a zapisované pojmy nijak nehodnotit. Vítané jsou i výrazy, které jsou neslušné, nemorální nebo společensky nepřijatelné. Zhodnocení takto vytvořených pojmů přichází až v závěrečné fázi techniky.

Brainstorming & brainwriting

Technika brainstorming (v překladu “bouření mozků”) vznikla za účelem generování velkého množství nápadů během omezeného času. Pokud se tedy během hledání problému, který byste mohli ve své práci řešit, ocitnete ve slepé uličce, může pro vás brainstorming být tím pravým řešením.

Brainstorming byl vyvinut jako původně skupinová technika, které lze ovšem v její písemné variaci (tzv. brainwritingu) využít jako individuální techniky.

Princip brainwritingu je jednoduchý. Po předem určenou dobu si na papír zaznamenávejte všechno, co vás k vašemu tématu napadne. Mohou to být související pojmy, asociace, obrázky, emoce, zkrátka cokoliv. Při vymýšlení pojmů se nijak neomezujte, množství ani forma zápisů není nijak definována. Co je však od začátku pevně dáno, je téma a časový limit, po který zaznamenáváme své nápady.

Brainwriting je velmi svobodná technika, která má jediné pravidlo – a sice to, že žádná pravidla nejsou. Princip úspěšného brainwritingu lze shrnout do čtyř zásad:

  • Ve fázi zapisování nápady nijak nehodnotíme ani nekritizujeme.

  • Kvantita převažuje nad kvalitou. Čím více nápadů zvládnete vymyslet, tím lépe.

  • Neexistují dobré a špatné nápady, v této fázi jsou si všechny rovny.

  • Jeden nápad může inspirovat druhý, proto své myšlení nijak neomezujte.

Nezapomeňte, že brainwriting je čistě subjektivní, proto se nebojte ani asociací, které s tématem třeba ani formálně nesouvisí.

Po ukončení brainwritingu přichází fáze zhodnocení vygenerovaných nápadů. Tato fáze je extrémně důležitá, protože bez řádného zhodnocení se z brainwritingu stává jen samovolné plácání nápadů, které vás nikam nedovede.

Způsobů, jak výsledky brainwritingu přetavit v zajímavé nápady, je několik:

  • Kombinujte. Pokud jsou si některé nápady podobné, nebo dokonce identické, spojte je dohromady.

  • Kategorizujte. Je možné nápady na základě nějakého aspektu rozdělit do skupin? Udělejte to. Pomůže vám to si nové nápady utřídit.

  • Experimentujte. Co se stane, když dáte dohromady dva zdánlivě nesouvisející pojmy? A co když k nim přidáte třetí?

Brainstorming i brainwriting je možné využít také v několika variacích, které vám mohou pomoci osvěžit váš myšlenkový potenciál, pokud se vám nových nápadů již nedostává. Podněty, které je možné jejich pomocí získat, se často jeví jako ještě bizarnější, než u běžné formy brainwritingu, ale ve výsledku mohou podnítit vznik zajímavých nápadů. Z variací můžete vyzkoušet např. tyto:

  • Brainsketching: Jde o grafickou variantu brainwritingu. Pravidla jsou stejná, jako u základní verze, namísto zapisování ale nápady zaznamenáváme prostřednictvím obrázků, schémat, nákresů, apod. Tato variace pomáhá především s vyjádřením pojmů, které není snadné verbalizovat.

  • Obrácený brainstorming: V rámci této varianty zapisujeme co největší množství nápadů k obrácenému zadání (tak si např. namísto tématu Informační gramotnost určíme téma Informační negramotnost). Ve fázi vyhodnocení tyto “negativní” návrhy opět obracíme v pozitivní. Změna pohledu by měla přispět ke generování nových, neotřelých nápadů.

  • Role-storming: V tomto případě negenerujeme nápady sami za sebe, ale snažíme se o to  v roli někoho jiného. Představíme si třeba, že jsme nějaká slavná osobnost, lídr v oboru nebo naše babička. Pojmy zaznamenáváme v souladu s tím, co by podle nás napadlo danou osobu. Tato variace slouží k oproštění se od vlastních předsudků a myšlenkových omezení, které nám při běžném brainstormingu někdy mohou zavazet.

Ishikawův diagram

Ishikawův diagram, jinak též nazývaný diagram příčin a následků, je metodou, která slouží k identifikaci příčin problémů. Při práci s tématem lze tuto metodu využít ve fázi, kdy už jsme si zvolili problém, který chceme v práci řešit, a dalším krokem je jeho rozvinutí. To nám pomůže nejen identifikovat jeho příčiny, ale případně ho také konkretizovat, pokud zadaný rozsah práce nedovoluje pojmout problém v celé jeho šíři.

Ishikawův diagram je tvořen následovně: páteř diagramu tvoří problém, který v práci hodláte řešit. Na tu se napojují dílčí “žebra”, z nichž každé představuje jednu problémovou oblast. Tak např. u problému Deprese u seniorů můžete identifikovat problémové oblasti jako rodina, socializace, životní styl, apod. U těchto oblastí se dále zamyslete nad dílčími příčinami, které s touto oblastí souvisejí (u socializace to může být úbytek přátel, apod.). Úrovní jednotlivých “žeber” může být více, pokud vás napadají další dílčí příčiny.

V závěrečné fázi se můžete rozhodnout, na který z dílčích aspektů problému se v práci zaměřit, nebo jak je případně vzájemně propojit.

 

ishikawa.png

 

Kreativní abeceda

Kreativní abeceda je další z technik, které využívají asociací pro generování nových nápadů. Namísto významových asociací zde ovšem pracujeme s asociacemi spojenými s jednotlivými písmeny abecedy.

Postup je následující: Na velký list papíru si vypíšeme všechna písmena abecedy. Nevynecháváme ani “zrádná” písmena, jako X nebo Y. Následně si definujeme téma, které chceme pomocí této techniky rozvinout. Zvolené téma napíšeme na papír, abychom je měli stále na očích.

Nyní ke každému písmenu napíšeme min. jedno slovo, které tímto písmenem začíná, a zároveň souvisí s tématem, které jsme si na začátku zvolili. U některých písmen to možná nebude jednoduché, ale nevzdávejte se a zkuste popustit uzdu fantazii. Nezapomeňte, že se jedná o asociační techniku, míra souvislosti s tématem tedy může být i zcela subjektivní.

 

A anonymita, alchymie

B brnění, bible, bohoslužba

C církev, cudnost

Č čarodějnice, černá smrt

D duchovenstvo

E epidemie, erby

F feudalismus

G gotika

a tak dále…

 

Vyhodnocení asociačních technik probíhá podobně jako u brainstormingu. Vypsané pojmy můžete libovolně kategorizovat, kombinovat a spojovat, pomoci si můžete navádějícími otázkami. Co vznikne, když spojíme klíčový pojem s nejvzdálenější asociací? Mají tyto pojmy něco společného? Tyto styčné body mohou představovat oblast zájmu, která by nás k tématu předtím vůbec nemusela napadnout.

Myšlenkové mapy

Technika myšlenkových map slouží ke grafickému rozložení určitého tématu. Poslouží nám ve chvíli, kdy si nejsme jisti, jak správně uchopit téma, které jsme si zvolili. Díky přehlednému grafickému znázornění tématu si vytvoříme přehled o všech jeho aspektech a snáze se tak rozhodneme, jak formulovat cíl své práce.

Myšlenková mapa vám umožní vidět téma jako celek, včetně všech jeho souvislostí, jak v rámci daného oboru, tak i mimo něj. Vidíte-li téma názorně rozkreslené na papíře před sebou, je mnohem snazší udělat si o něm přehled, kombinovat jeho jednotlivé prvky a tvořit tak nové nápady.

Při tvorbě myšlenkové mapy se držte následujícího postupu:

  1. Doprostřed čistého papíru napište nebo nakreslete pojem, který vystihuje téma vaší práce.

  2. Definujte si 4 – 8 pojmů, které nejlépe vystihují náplň tématu. Pro každý z těchto pojmů vytvořte “větev”, kterou povedete z ústředního pojmu ke kraji papíru.

  3. Klíčové pojmy dále rozvíjejte, z hlavních větví veďte vedlejší větve druhé úrovně, třetí úrovně, atd. Nad volbou pojmů se dostatečně zamyslete. Čím kvalitnější větve si uděláte, tím organizovanější téma vytvoříte.

Při tvorbě myšlenkové mapy se pokuste držet těchto zásad:

  • Používejte klíčová slova, vyhněte se větám. Příliš dlouhé výrazy omezují soustředění na zbytek mapy a omezují vznik asociací.

  • Nebojte se vyjadřovat se obrázky. Názorné zobrazení má pro mozek vyšší hodnotu než slovo.

  • Pokud se některé pojmy ve vaší mapě opakují, vymyslete si pro ně obrázkový kód a ten používejte. Ušetří vám to opakované vypisování téhož.

  • Větve veďte křivě, pokuste se je zakreslit tak, jako byste kreslili strom. Rovnými čarami mozek nudíte a neumožňujete mu aktivně pracovat.

  • Každou hlavní větev namalujte jinou barvou. Barvy stimulují kreativitu a vašim mapám dodají živost. Stejně tak střídejte velikosti větví, čar i obrázků.

A jak probíhá vyhodnocení myšlenkové mapy?

Na nově vytvořenou mapu se pozorně podívejte. Jaká klíčová slova jste zvolili pro popis hlavních větví? A jaká pro popis vedlejších větví? “Zabrousili” jste v rámci některé větve do oblasti, která by vás předtím nenapadla? Jsou mezi výrazy v jednotlivých větvích nějaké souvislosti? Je možné některý z vedlejších pojmů v práci více rozpracovat?

Osbornův seznam

Osbornův seznam je technikou, která navazuje na brainstorming a jiné techniky pro generování nápadů. Využijete ji v případě, kdy nejste s novými nápady spokojeni, nebo z nich chcete vytěžit víc. Pomůže také s obnovením myšlenkového potenciálu, pokud se už cítíte kreativně vyčerpáni.

Osbornův seznam tvoří devět navozujících otázek, jejichž pomocí můžete jednotlivé nápady rozvíjet, upravovat, doplňovat o nový kontext, apod. To může vést k novým námětům a nápadům, které by vás ve fázi brainstormingu nemusely napadnout.

Použití této techniky je jednoduché. Vyberte si jeden nápad, a postupně si k němu klaďte následující otázky. Jde tento nápad…:

  1. Použít jinak? Aplikovat nápad na jiné téma?

  2. Přirovnat k něčemu? Najít něco podobného, srovnatelného?

  3. Předělat? Změnit jednu nebo více charakteristik?

  4. Zmenšit? Zkonkrétnit nebo omezit?

  5. Zvětšit? Zobecnit nebo rozšířit?

  6. Nahradit? Nahradit jednu charakteristiku jinou?

  7. Přeskládat? Vyměnit prvky mezi sebou?

  8. Obrátit? Změnit perspektivu?

  9. Kombinovat? Spojit dva nápady v jeden?

 

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

 


Kreativní techniky pro práci s tématem: Hodnocení nápadů

Při specifikaci tématu práce není důležité pouze umět vygenerovat nové nápady, ale také si umět mezi nimi následně vybrat. Často se totiž stává, že díky využití kreativních technik, jako je brainstorming nebo clustering, máme najednou k dispozici takové množství nápadů, že volbě toho správného nejsme prakticky o nic blíže, než jsme byli před jejich použitím. Naštěstí pro nás ovšem existují techniky, které nám s hodnocením nápadů mohou pomoci.

 


Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

 

LASO

Tato původně skupinová technika na třídění nápadů může pomoci právě v případě, kdy jich máme k dispozici velké množství, ať už jsou výsledkem jiné kreativní techniky či nikoliv.

Výchozím stavem pro tuto techniku je seznam různorodých nápadů, které následně v rámci techniky LASO “lasujeme”, tj. slučujeme do skupin podle toho, zda mají společný princip, nebo jsou dokonce totožné. Pro každou ze skupin následně vymyslíme zástupný název, který by měl dostatečně odpovídat nápadům, které zahrnuje.

Od této techniky nelze čekat, že nám pomůže si z množství nápadů vybrat ten “nejlepší”, pomůže nám ovšem s omezením jejich počtu a uvědomění si, kolika směry se ve skutečnosti můžeme vydat. Pro výsledky této techniky následně můžeme využít další z hodnoticích technik.

 

Matice kreativity

Tato technika se často využívá při třídění nápadů na řešení konkrétních praktických problémů, v malé modifikaci může ovšem posloužit i pro výběr tématu práce. Tato modifikace spočívá v záměně parametru “Míra vlivu na řešení problému” za parametr “Užitečnost”, čímž je míněn především přínos řešení tohoto problému pro daný obor. Parametr “Originalita” zůstal nezměněn.

 

mk.png

 

Matici kreativity představují čtyři kvadranty, do nichž jednotlivé nápady (tj. náměty na práci) umisťujeme v závislosti na tom, kolik nového by daná práce přinesla našemu studijním oboru, a jak je originální vzhledem k tomu, co se v daném oboru řeší. Kritéria, podle nichž nápady do kvadrantů rozdělujeme, budou zcela jistě subjektivní, to je ale v pořádku.

Po rozmístění nápadů do matice se zaměříme na první kvadrant (tj. nápady s velkou užitečností a vysokou originalitou), který pro nás odteď bude představovat jakýsi “užší výběr” nápadů, mezi nimiž se nyní budeme rozhodovat.

Při realizaci této techniky mějte na paměti, že užitečnost a originalita nejsou jedinými parametry, podle kterých bychom se při volbě tématu práce měli rozhodovat, mohou ovšem představovat odrazový můstek pro posuzování námětů i z dalších perspektiv.

 

Myšlenkové klobouky

Tato technika slouží, na rozdíl od předešlých dvou, k posuzování jednoho vybraného nápadu (nebo skupiny nápadů). Myšlenkové klobouky představují rozličné úhly pohledu, které můžeme k nápadu (zde námětu práce) zaujmout. Jde o techniku využívanou především ve skupinách, která má ovšem i při individuálním použití mnoho co nabídnout.

Principem této techniky je postupné předvádění šesti stylizovaných rolí, v rámci nichž k problému postupně zaujímáme rozličné postoje. Účelem je dosáhnout toho, abychom v jedné chvíli používali pouze jeden typ myšlení, a nikoliv všechny najednou, jak se tomu obvykle děje. Tyto role jsou následující:

  • Bílý klobouk: konstatování, fakta, nestrannost. Jeho účelem je přesně pojmenovat všechna známá fakta, která s problémem souvisejí. Tato fakta nijak nehodnotí, nevysvětluje ani neinterpretuje, nenechá se ovlivňovat svými emocemi nebo názorem.

  • Červený klobouk: emoce, city, intuice. Zcela se oprošťuje od faktů, projevuje jen své pocity z daného problému. Snaží se být spontánní a vyjevené pocity není povinen nijak vysvětlovat.

  • Žlutý klobouk: optimismus, pozitivní hodnoty. Soustředí se výhradně na pozitiva daného problému, tj. jaké jsou jeho přednosti, čím nás obohatí, apod. Přitom ovšem nelétá v oblacích a svá tvrzení podepírá o fakta a argumenty.

  • Černý klobouk: negativismus, kritika, skepse. Soustředí se na negativní aspekty problému, na jeho slabé stránky, nedostatky, rozpory, apod. Přitom je ovšem realista, upozorňuje na reálná úskalí problému, vychází ze zkušeností a logických argumentů.

  • Zelený klobouk: kreativita, volnost myšlení, nové nápady. Může uvolnit veškerý svůj kreativní potenciál a přijít v množstvím nových nápadů, týkajících se problému. Na rozdíl od žlutého klobouku své návrhy nemusí podepírat argumenty.

  • Modrý klobouk: odstup, nadhled, objektivita. Ve skupině funguje jako facilitátor, při individuálním použití techniky přichází na řadu až na konec jako hodnotitel výstupu.

Během předem vymezeného času si postupně “nasazujeme” jednotlivé klobouky a po dobu, co je máme na hlavě, uvažujeme o problému pouze v rámci vytyčeném tímto kloboukem. Snažte se vždy soustředit pouze na jeden klobouk a jejich vlastnosti vzájemně nemíchat.

Výstupy jednotlivých klobouků je nutné průběžně zapisovat a tyto výstupy po ukončení, v roli modrého klobouku, vyhodnotit. To spočívá v ujasnění si, jaká negativa a pozitiva daný nápad má, jaký je jeho kreativní potenciál a jaké z něj máme pocity. To by nám mělo pomoci s rozhodnutím, je-li daný nápad vhodný ke zpracování.

 

SWOT analýza

SWOT analýza je, jak už název napovídá, analytická metoda, která nám pomůže v okamžiku, kdy se rozhodujeme mezi více alternativami. Prostřednictvím analýzy vybraných aspektů nápadů pomáhá s výběrem toho pravého. Patří mezi časově náročnější techniky, proto je ideální pro výběr z malého počtu variant.

Aspekty, které u každého nápadu posuzujeme, jsou jeho silné stránky (Strenghts), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats). Tyto aspekty postupně rozepisujeme do čtyř kvadrantů SWOT matice, z nichž každý odpovídá jednomu z těchto aspektů.

 

swot.png

 

Při vyplňování jednotlivých kvadrantů nám mohou pomoci odpovědi na tyto otázky:

 

  • Silné stránky: Jaké má nápad silné stránky? Co jsou jeho výhody oproti jiným? Co nám při jeho uplatňování pomůže? Jsme při jeho zvolení nějak zvýhodněni?
  • Slabé stránky: Kde jsou jeho slabiny? Co nám pro jeho uplatnění schází? Co oproti jiným postrádá?
  • Příležitosti: Jaký je přístup k tomuto problému v rámci oboru? Co přinese jeho řešení nového? Co tím ovlivníme?
  • Hrozby: Co by mohlo překazit úspěšné řešení problému? Jaké se mohou vyskytnout překážky? Na co si musíme dát pozor?

 

Díky této technice si utřídíme výhody a nevýhody jednotlivých nápadů, a snadno tak uvidíme důvody, proč se k tomu kterému nápadu přiklonit.

 

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová


Vzdělávací technologie a Kurz práce s informacemi

V rámci edTech skupiny na KISKu se nám podaří v září spustit dva zajímavé projekty, které mohou být užitečné nejen pro naše studenty, ale také pro širší pedagogickou veřejnost či středoškoláky. Jde o vzdělávací kurzy, které budou otevřené a bezplatné, takže z nich může čerpat zadarmo každý.

Kurz práce s informacemi

Prvním kurzem je Kurz práce s informacemi. Zatímco většina běžných e-learningových projektů je postavená jako relativně uzavřený black box, ve kterém se odehrávají všechny vzdělávací aktivity, tak námi koncipovaný projekt bude kurzem webovým. Velkou část vzdělávacího obsahu současně přesouváme do odkazů, takže jednotlivé texty nejsou strukturované jako samostatně stojící učební pomůcky, ale jako webové stránky, z nichž každá se věnuje vždy rozvoji konkrétní dovednosti nebo znalosti.

V kurzu je možné najít jak odkazy mezi jednotlivými stránkami, takže funguje trochu jako wiki, tak především velké množství odkazů vedoucích ven, do dalších kurzů, stránek či zdrojů. S tím souvisí také jazyk – snažili jsme se psát web tak, aby jeho čtení bylo co nejzajímavější, aby si ho student chtěl projít sám. Přitom jsme se snažili mimo lineární linku s odkazy nabídnout i možnost vlastní vzdělávací cesty.

V průběhu podzimu ještě napíši, jak se nám daří věci jako je Twitter, podpora diskusí nebo nepovinné aktivity, ale od 20. září budete moci web využívat také. Většina informací je přitom pochopitelná i pro středoškoláky a může tak posloužit jako dobrý průvodce informační výchovou také pro ně, případně jako didaktická pomůcka pro učitele.

Celý kurz je vytvořený ve Wordpressu a adresu na něj zde brzy přidám. Zatím si ho schováváme ještě pro sebe. Kurz by měl splňovat vše, co MŠMT žádá od MOOC.

Vzdělávací technologie

Druhý kurz je už nachystaný a otevřený a nese název Vzdělávací technologie. To, co v něm zatím nenajdete, jsou záznamy z přednášek, ty se budou objevovat postupně v průběhu semestru. Kurz je vytvořený v Moodle a jako host do něj má přístup kdokoliv. Kurz je orientován konektivisticky – můžete cokoli sdílet, diskutovat, sami přispívat, pomáhat.

Každý týden od 20. září se budeme věnovat tématu z přednášek a cvičení (kurz mají jako běžný zapsaní naši studenti) a prostřednictvím Twitteru či diskusích fór můžete diskutovat o obsahu, sdílet své digitální artefakty a družit se.

Samo téma je poněkud nejasné a nelehké. Osciluje mezi teoreticky seriózní analýzou pedagogických teorií a jistou požadovanou řemeslnou zručností v oblasti tvorby jednotlivých digitálních vzdělávacích objektů; mezi pedagogikou a andragogikou; mezi teorií a praxí; požadavkem na obecnost a praktickou užitečností; mezi standardizovaností a svobodou.

Tuto polaritu kurz zachovává – zatímco přednášky jsou více teoretické a věnují se obecnějším informatickým konceptům, byť vztažených ke vzdělávání, tak cvičení se věnují tvorbě jednotlivých vzdělávacích objektů, jakkoli se neuchylují k instruktivnímu pojetí. Pokud jde o pedagogické pojetí, tak celý kurz stojí na myšlence kurátorsky orientovaného konektivismu s důrazem na tvorbu osobního vzdělávacího prostředí. Co přesně pod tímto vymezením chápeme, zde vymezovat nebudeme a ponecháváme to na vašem zážitku a prožitku z celého kurzu.

V rámci kurzu se snažíme respektovat jistou svobodu – volbu vlastního osobního odborného zaměření každého jedince, o jeho zájem o danou problematiku. Kurz se tak snaží být spíše odrazovým můstkem nebo rozcestníkem proto, kým se člověk chce stát. Rádi bychom, aby vyvolával proces učení – tedy svobodného procesu učiněním se. Nikoli však podle představy autorů, ale podle vlastního svobodného rozhodnutí.

Prozatímní verzi je možné najít na el-portále FF MU. Vstup je umožněný pro také pro hosty.


Allenův atlas mozku

Článek shrnuje informace a poznatky o základních funkcích mozku, o možnostech jeho měření, zobrazování a modelování. Seznamuje s relativně novým oborem Neuroinformatikou a ukazuje, jak osobnost a finanční podpora Paula Allena udala směr k dalším progresivním výzkumům nejen na poli medicínském ale i technologickém, zásluhou primárního projektu Allenova atlasu mozku. 


    

Autorka: Marta Valešová

Toto téma jsem si zvolila jako doplňující materiál k oblasti „Nové typy informatik.“ Jedná se o oborovou záležitost informačních studií, ale i dalších předmětů, které se explicitně problematice mozku věnují.

Mozek je komplikovaný lidský orgán, jehož činností je z fyziologického hlediska souhrn kombinace chemických přeměn a elektrických procesů. Změny v elektrochemické aktivitě jednotlivých částí mozku jsou korelovány s dovednostmi nebo smyslovými vjemy neboli s mozkovou aktivitou.

Mozek se skládá z 1011 (100 miliard) mozkových buněk, ve kterých probíhá elektrická aktivita (komunikace) prostřednictvím elektrických signálů.  Všechny neurony nejsou stejného charakteru, je jich asi 1 milion typologicky rozdílných. Na jeden typ připadá průměrně asi 100 tisíc neuronů, např. pyramidální neurony podněcují elektrickou aktivitu mozkové kůry a inhibiční neurony kontrolují komunikaci mezi sousedními neurony. Kontaktním bodem pro komunikaci neuronů, což je pro bližší představu propojení s několika tisíci dalších, je synapse, těch je v mozku 1015 a zajišťují výstup z neuronů.

V mozku jsou vedle neuronů i podpůrné buňky – neuroglie (je jich 1011), ty mají vliv na vývoj mozku, na růst neuronů, provádí jejich údržbu a odstraňují odumřelé neurony. Dlouho panovala domněnka, že jsou pasivní, ale zjistilo se, že neuroglie s neurony komunikují a ovlivňují jejich aktivitu.

Mozek tvoří rozmanitá síť neuronů odlišných tvarů a velikostí, které se diferencují nejen podobou, ale i svými dispozicemi a spoluprací s jinými mozkovými buňkami, které jsou podmíněny genovými dědičnými informacemi každého jedince.

Mozkovou elektrickou aktivitu lze měřit, nejpřesnější, ale drastické, je zavedení elektrod do mozkové tkáně, kdy lze následně měřit elektrický potenciál jednoho určitého neuronu nebo zóny menšího kvanta neuronů. Tato metoda je u lidí využívána při operacích zcela ojediněle. Používá se spíše při výzkumu potkanů vpuštěných do bludiště, kdy je snímána jejich mozková činnosti při normálním jednání.

Další metodou je studie mozkových plátků zvířete, kde se získávají elektrofyziologická data z jeho mozku. Mozek se rozřeže na malé plátky, ty se izolují, dají do fyziologického roztoku a následně se pozorují. Neurony v těchto plátcích žijí ještě několik hodin a vykazují elektrickou aktivitu.

Elektrická encefalografie je další možností, kdy se na povrch hlavy přikládají elektrody, které měří elektroaktivitu mnoha (milionů) neuronů mozkové kůry. Tato metoda je nejčastěji využívána při epilepsii nebo při poruchách spánku.

Funkční magnetická rezonance je nepřímým ukazatelem elektrické aktivity, která nedetekuje elektrické pole, ale průchod krve (aktivita neuronů zvyšuje průtok krve). Ta na rozdíl od elektrické encefalografie neměří aktivitu pouze na povrchu mozku, ale vhlíží do hloubky, problémem je nízké časové rozlišení.

Činnost mozku lze zachytit adekvátním počítačovým modelováním, kterému se věnuje relativně nový vědní obor neuroinformatika [1].

Neuroinformatika je interdisciplinární věda, která souvisí s řadou dalších oborů jako např. neurověda, informatika, medicína, biologie a další. Za své hlavní cíle si tento obor stanovil systematické vytváření databází, nástrojů a modelů pro integraci nových dat a poznatků o fungování mozku pro další aplikování při neurologických onemocněních. Zabývá se především možnostmi využití výpočetní techniky pro medicínu, kdy díky pokročilým informačně komunikačním technologiím se snaží zachytit funkce mozku odpovídajícím počítačovým modelováním. Zaměřuje se na modelování neuronů, metody učení na buněčné úrovni, zpracováním signálů neuronů a kódováním a dekódováním informace v mozku. Průnik výzkumu v oblasti neurověd a informatiky je bilaterálně přínosný, neboť přináší nové, obtížně získatelné, poznatky o fungování mozku a zároveň se podílí na rozvoji a vývoji metod pro analýzy a modelování.

Neuroinformatika se inspirovala Bioinformatikou, která se zabývá přečtením lidského genomu (genetikou) a oborem Umělých neuronových sítí. Zde by se na první pohled mohlo zdát, že to jsou společné, propojené obory. Ovšem obor Umělých neuronových sítí je spíše součástí informatiky a aplikované matematiky. Jeho systémy se inspirují v informacích, jak to funguje v mozku. Tento obor se uplatňuje např. v automatizovaném rozpoznávání obrazu nebo expertních systémech  schopných se učit. Nejde mu o simulaci mozkové činnosti, inspiruje se informacemi o mozku a ty následně upravuje z hlediska informatiky jako software pro určité dané účely.

Allenův atlas mozku (Allen Brain atlas)

Největší význam pro Neuroinformatiku měl zřejmě jeden z pilotních a dodnes nejvýznamnější projekt “ Allen Brain Atlas“ (Allenův atlas mozku), který odstartoval v roce 2003 a založení

The Allen Institute for Brain Science (Allenův Institut pro výzkum mozku)za iniciace a velké finanční podpory Paula Allena (spoluzakladatele Microsoftu s Billem Gatesem).  Počátky Allenova Institutu pro výzkum mozku korelují s osobními a životními zkušenostmi Paula Allena, kterému ve třiceti letech lékaři diagnostikován Hodgkinův lymfom, což je nádorové onemocnění mízních uzlin, z kterého se úspěšně vyléčil. Paul Allen v roce 2002 sezval na svou jachtu více než dvacet významných vědců, a z jejich diskuze vzešel impuls pro první projekt. Rozhodujícím stimulem pro jeho mecenášství na poli neurovědy bylo v následném roce stanovení diagnózy Alzheimerovy choroby u jeho matky a následná devastace její osobnosti touto nemocí. [2]

Tyto životní okolnosti Paula Allena odstartovaly činnost Institutu pro vývoj mozku za jeho finanční podpory, která činila 100 miliónů dolarů. Tato částka byla určena na projekt Allen Brain Atlas, který se zabýval výzkumem mozku. Projekt trval tři roky a pracovalo na něm více jak sto vědců, kteří zkoumali a mapovali mozek myší, který pracuje v mnoha ohledech obdobně jako lidský.  Jednotlivé myší mozky nejprve rozřezali na mikroplátky kolmo a vodorovně, ty byly vystaveny působení molekulární sondy a bylo zjištěno, že jednotlivé plátky se chemicky naváží na transkript určitého genu a následně se určilo, kde k této vazbě došlo. Výstupem bylo množství plátků mozku s různě vybarvenými neurony. Nečekaným překvapením pro výzkumníky byl fakt, že se v mozku stimuluje k aktivitě 80% všech myších genů, kdežto jejich předpoklad byl, že to bude něco kolem 50%. Rovněž vědci zjistili, že neurony zajišťující základní životní procesy, pracují ve všech buňkách a některé se aktivizují jen na několika málo lokalitách, buňky, které relativně neměly mnoho společného disponovaly shodnou škálu genů a jak tvrdí vědci patřily ke stejnému „klanu“ a vedle toho buňky, o kterých se domnívali, že jsou shodné, se diferencovaly činností genů a v mozku realizovaly odlišné úkoly.

Projekt byl systematický, bylo odhaleno a určeno 21.000 genů myší. Konečným produktem projektu byl atlas, trojrozměrná galerie s 85 miliony obrázků, které ukazovaly, jaký gen je aktivován v které části mozku. Oficiální název těchto získaných výstupů je Allenův atlas mozku (http://mouse.brain-map.org/).  Výzkum probíhal v šesti vrstvách mozkové kůry a odhalil různé typy neuronů exspirovaných různými geny v různých vrstvách.

Allenův atlas mozku zachytil činnost mozku u samců myší stejného věku. Nezabýval se změnou aktivit mozku u odlišného pohlaví nebo rozdílného věku myší. Je to vlastně zachycení momentálního stavu mozku.[3]

Celkový objem získaných dat z projektu byl 600 terabytů a 1/3 z rozpočtu (ze 100 milionů) byla použita na vývoj potřebného softwaru.

Tento atlas myšího mozku byl zpřístupněn v roce 2004 a je volně dostupný na internetu, neboť celý projekt byl otevřený a všechna data byla zveřejňována pro další využití.

Hodnota celého projektu spočívala v tom, že se podařilo zmapování různovrstev neuronů, byly identifikovány různé typy neuronů a jejich provázanost s genomy. Byly vytvořeny 3D obrazce genové exprese [4], což znamená proces, jakým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci, což může pomoci při poruchách vývoje mozku.  

Relativně podobné atlasy mozků již existovaly, ale tento Allenův se na rozdíl od nich snažil o přiřazení genů k jednotlivým neurodegenerativním a duševním chorobám a poruchám mozku (např. Alzheimerova choroba, Downův syndrom, Parkinsonova choroba, epilepsie, autismus), což může značně zlepšit přesně cílenou farmakologickou léčbu na určitou postiženou část neuronů.

Tento projekt je od počátku kontinuálně spjat s Allenovým Institutem pro výzkum mozku, do něhož Paul Allen investoval již přes 500 milionů dolarů na další výzkumy. Zde se soustřeďují přední odborníci z příbuzných oborů zkoumajících činnost mozku a na základech primárního projektu odkrývají další tajemství ukrytá v tomto nejsložitějším a nejdůležitějším lidském orgánu.

V návaznosti na tento projekt se zkoumal mozek u myší v embryonálním vývoji, pro potvrzení získaných výsledků se prozkoumal mozek makaka.

Institut prozkoumal, vyvinul a v roce 2011 veřejnosti zpřístupnil počítačový atlas lidského mozku (http://human.brain-map.org/). Vědci prozkoumali anatomii a zmapovali biochemii mozku dvou dospělých lidí mužského pohlaví. Při zkoumání zjistili, že jsou si oba velmi podobné, že mezi nimi existuje 94% paralela a že se v mozku vyskytuje nejméně 82% všech lidských genů.[5]

V roce 2012 přední představitelé Allenova Institutu zveřejnili informaci o desetiletém plánu této instituce, ve kterém si vytýčili řešení nejsložitějších otázek výzkumu mozku např. optogenetiku  (hlubokou stimulaci mouku pomoci světla), konektomiku (studium toho, jak je mozek uvniitř „zadrátován“) a pozorování dění v mozku v reálném čase. [6]

Kromě toho se budou odborníci zaobírat otázkami porozumění – jak mozek pracuje s informacemi, co jsou jeho buněčné základy a proč jsou některá místa ohrožena mozkovými nemocemi a na čem je závislé chování, myšlení a další mozkové funkce. Odpovědi na tyto otázky by měly přinést poznatky o primárních zákonitostech korigujících funkce mozku.

Spojení neurověd, dalších příbuzných oborů a informatiky zapříčiňuje zásluhou nových projektů a výzev i vývoj nových nástrojů a technologií, které budou napomáhat v akceleraci progrese na globální úrovni, což dokazují další zveřejněné výsledky od různých výzkumných týmů z celého světa. Pro názornost lze uvést např. BigBrain (https://bigbrain.loris.ca/main.php), tedy velký mozek, což je elektronický atlas samozřejmě dostupný všem, který vznikl z mozku pětašedesátileté ženy bez zjevných neurologických a duševních problémů.  Ten byl zalitý do parafínu a následně byl na speciálním přístroji rozřezán na tenké plátky (7.404). Pro odstranění nechtěné případné devastace některých vzorků, přistoupili vědci před prováděným řezem k vytvoření trojrozměrného modelu. Výsledkem byla trojrozměrná databáze, kde můžete procházet jednotlivými částmi mozku. [7]

Dalším významným projektem na tomto poli výzkumu je evropský projekt BRAINPATH, který se zaměřuje na patologické stavy mozku jako je např. Alzheimerova choroba nebo nádor mozku. [8] Následují i další aktivity nejen v USA, ale i v Evropě, kde jsou vypsány různé projekty a přichází podpora pro další výzkumné iniciace (Human Brain Project [9], BRAIN INITIATIVE [10]), pro další bádání na poli funkcí, činnosti a souvislostí lidského mozku na primární celulární úrovni.

Problematika zkoumání mozku prostupuje komplexně téměř všemi oblastmi lidské činnosti. Mozková činnost je základem pro fungování člověka, a z uvedených projektů je zřejmé, že ačkoli je na zkoumání mozku a jeho činnosti alokováno obrovské množství finančních prostředků, známe zatím pouze částečnou prevenci pro některá onemocnění. Ke komplexnějšímu poznání a vyléčení neurologických poruch vede ještě dlouhá cesta, ke které Allenův atlas mozku a projekty typu
„human.brain.org“ přispívají.

 Autorka: Marta Valešová

 

Citace

[1] ZÁPOTOCKÝ, Martin. Neuroinformatika a modelování činnosti mozku. Praha: Akademie věd České republiky, 2011. Dostupné také z: http://popularizace.avcr.cz/akce-pro-skoly/tyden-mozku/zaznamy-z-prednasek/2011/110317-neuroinformatika-zapotocky.html

[2] RATLIFF, Evan. THE DISCOVER INTERVIEW. Discover [online]. 2007, 28(4), 60-63 [cit. 2016-02-10]. ISSN 02747529. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=39&sid=d93ad624-a2c3-44c7-8a2b-7a6dca8e2c6b%40sessionmgr111&hid=125&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#AN=24413955&db=a9h

 [3] LEIN, Ed S. Genome-wide atlas of gene expression in the adult mouse brain. Nature [online]. 2007, 445(7124), 168-176 [cit. 2016-02-10]. DOI: 10.1038/nature05453. ISSN 00280836. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=42&sid=d93ad624-a2c3-44c7-8a2b-7a6dca8e2c6b%40sessionmgr111&hid=125

 [4] ŠÍPEK, Antonín. Genová exprese. In: Genetika – Biologie: Váš zdroj informací o genetice a biologii [online]. genetika-biologie.cz, ©2010-2014 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.genetika-biologie.cz/genova-exprese

 [5] „More Complex Than a Galaxy“: New Insights Into the Enormous Biochemical Complexity of the Human Brain. In: The daily galaxy: Great discoveries channel [online]. The Daily Galaxy, 2012 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.dailygalaxy.com/my_weblog/2012/09/-the-most-complex-organ-in-the-milky-way-new-insights-into-the-enormous-biochemical-complexity-of-th.html

 [6] HERPER, Matthew. Billionaire Paul Allen Pours $500 Million Into Quest To Find The Essence Of Humanity In The Brain. Forbes.com [online]. 2012, 190, 13-14 [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/matthewherper/2012/03/21/billionaire-paul-g-allen-donates-300-million-in-brain-research-to-understand-what-makes-us-human/#692eb05b906a

 [7] SHEN, Helen. Whole human brain mapped in 3D: Ten-year ‘BigBrain’ effort yields 1-trillion-byte atlas of fine-scale cerebral anatomy. Nature: International weekly journal of science [online]. © 2016 Nature Publishing Group, 2013 [cit. 2016-02-10]. ISSN 0028-0836. Dostupné z: http://www.nature.com/news/whole-human-brain-mapped-in-3d-1.13245

 [8] Výzkum mozku je víc IN než kdy předtím: BRAINPATH – Molekulární zobrazování patofyziologie mozku. In: Karolina’s Journey [online]. KAROLINAS.NET, 2016 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://karolinas.net/cs/doma/vyzkum-mozku-je-vic-in-nez-kdy-predtim-brainpath–molekularni-zobrazovani-patofyziologie-mozku-c225.htm

[9] Human Brain Project [online]. EU: Human Brain Project., 2013 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: https://www.humanbrainproject.eu/

[10] Human Brain Project [online]. EU: Human Brain Project., 2013 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: https://www.humanbrainproject.eu/

 

Související zdroje

HERPER, MATTHEW. REVERSE ENGINEERING THE BRAIN. Forbes[online]. 2012, 190(6), 72-77 [cit. 2016-02-10]. ISSN 00156914. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=2&sid=d93ad624-a2c3-44c7-8a2b-7a6dca8e2c6b%40sessionmgr111&hid=125

Internetový atlas mozku propojuje anatomii s geny: Výzkum on-line. In: Týden.cz [online]. Praha: EMPRESA MEDIA, 2011 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/zdravi/internetovy-atlas-mozku-propojuje-anatomii-s-geny_198969.html

JONES, Allan R. The Allen Brain Atlas: 5 years and beyond. Nature Reviews Neuroscience [online]. 2009, 10(11), 821-828 [cit. 2016-02-10]. DOI: 10.1038/nrn2722. ISSN 1471003X. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=14&sid=d93ad624-a2c3-44c7-8a2b-7a6dca8e2c6b%40sessionmgr111&hid=125

KEIL, Josef. Miliardář Paul Allen poskytne neuvěřitelných 500 milionů na výzkum mozku. In: Makropulos [online]. Praha: Sdružení MAKROPULOS, 2012 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://www.makropulos.cz/paul-allen-poskytne-500-milionu-na-vyzkum-mozku.htm

LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Blízká budoucnost anatomie: mozek v parafínu nakrájený na tenké plátky. In: Technet.cz [online]. Praha: MAFRA, 2016 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/atlas-mozku-ch0-/veda.aspx?c=A130709_163155_veda_mla

LEIN, Ed. THE GENETIC GEOGRAPHY OF THE BRAIN. Scientific American [online]. 2014, 310(4), 70-77 [cit. 2016-02-10]. ISSN 00368733. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=45&sid=d93ad624-a2c3-44c7-8a2b-7a6dca8e2c6b%40sessionmgr111&hid=125&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#AN=94982373&db=a9h

PETR, Jaroslav. : Genetický atlas mozku. In: OSEL: Objective Source E-learning [online]. Praha: Osel, 2006 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://www.osel.cz/2302-geneticky-atlas-mozku.html

WHAT IS THE BRAIN INITIATIVE? The BRAIN Initiative [online]. New York: THE BRAIN INITIATIVE, 2013 [cit. 2016-02-04]. Dostupné z: http://www.braininitiative.nih.gov/?AspxAutoDetectCookieSupport=1


3D tlač v školskom prostredí

3D tlač je čím ďalej tým viac populárnejšia a každý deň sa nachádzajú  nové spôsoby využitia 3D tlače a zavedenia ich do rôznych oblastí každodenného života. Čo však hovoríte na spojenie 3D tlače a školstva teda vzdelávania? Je toto spojenie perspektívne? 

 


Autorka: Simona Hurná


Krátka história 3D tlače

História 3D tlače siaha do roku 1981, avšak nedávno však nastalo obdobie veľkého rozmachu 3D tlače. Oveľa viac ako nachádzanie novej technológie a materiálov pre prácu s 3D tlačou sa v posledných rokoch nachádzali nové možnosti využitia. Školstvo je nepochybne oblasť, v ktorej sa nám naskytá možnosť využitia 3D tlače.

3D tlač v školstve

V školstve je možnosť prostredníctvom 3D tlače tlač rôznych učebných pomôcok a prostriedkov pre zefektívnenie výučbe a pomoc pri výučbe samotnej. U nižších ročníkov gymnázií je 3D tlač nápomocná pri rôznych predmetoch a to napríklad chémia ( napríklad pri tlači a trojrozmernej názornej ukážke molekúl), matematika (práca s rôznymi tvarmi a útvarmi a následné výpočty daného objektu alebo aj samotný výpočet pri návrhu 3D modelu), zemepis (tlač reliéfu zemského povrchu)[1]. Prácou s technológiami a novými oblasťami aplikovanej vedy vo vzdelávaní sa zaoberá technické vzdelávanie. Kladie dôraz na pochopenie a praktickú aplikáciu základných princípov vedy. Technické vzdelanie si kladie za  cieľ prípravu absolventov vedeckých alebo technických profesií.[2] Čo sa týka vysokoškolského štúdia je 3D tlač prospešná v medicíne, kde je možná tlač rôznych orgánov človeka.

Vedci predpovedajú, že do desiatich rokov by bolo možné využiť 3D technológiu na vytvorenie funkčného ľudského srdca.[3] Model srdca patrí zrejme k najklasickejším školským pomôckam. Model srdca vytlačený 3D tlačiarňou nám môže poskytnúť pohľad na prierez srdcom skrz komory srdca.

Ak je reč o prepojení 3D technológie a školstva, v Amerike MakerBot Academy, ktorá vznikla ako iniciatíva pre rozvoj vzdelávania a rozvíjanie znalostí v oblasti vedy, techniky a matematiky. Spomínaná platforma slúži na vytvorenie atraktívneho vzdelávacieho obsahu pre žiakov škôl a pre učiteľov odbornú prípravu na prácu s 3D tlačou. MakerBot Academy chce zabezpečiť v blízkej budúcnosti 3D tlačiareň do každej školy v Amerike. Ide najmä o prípravu študentov skrz pedagógov na budúcnosť v oblasti technológii. MakerBot posunuli 3D tlačiarne smerom ku vzdelávaciemu systému. Celý systém spojenia 3D tlače a škôl slúži na poznanie a naučenie sa práce s novými technológiami u detí. Ide o postupný proces práce s technológiami od jednoduchej práce na 3D projektoch cez využívanie rôznych softvérov  pri 3D tlači až po vytváranie vlastných 3D projektov.[4]

Zavádzanie 3D technológii do vzdelávania a do školstva má viacero aspektov. Jedným z nich je nepochybne aj príprava študentov, pre získanie potrebných zručností pre budúce povolanie a prípadné zameranie v ďalšom štúdiu.

 

(The benefits of 3D printing for teaching, [online], Zdroj obrázka[5])

3D tlač v praxi

Pre spojenie vzdelania a 3D technológie vypracovala holandská základná a stredná škola a holandská firma zameraná na 3D tlač všeobecný učebný plán, ktorý nás má oboznámiť s postupom práce s deťmi na základnej a strednej škole. Na základnej škole ide o deti vo veku od 10 do 12 rokov. V tomto veku ide najmä o zoznámenie žiakov s 3D tlačou. Deti sa dozvedajú o ovládaní rôznych softvérových programov a tiež aj s postupom práce pri 3D tlači.[6]

Príprava žiakov na strednej škole sa podľa tohto učebného plánu týka žiakov vo veku od 13 do 18 rokov. Učebný plán na strednej škole je zameraný na zručnosti potrebné na samotnú prevádzku 3D tlačiarne. Pri žiakoch na strednej škole je možné použiť pri výučbe aj zložitejšie techniky ako napríklad použitie výplne alebo prácu s 3D tlačiarňou s rôznymi teplotami. Plán je zameraný tiež na generovanie 3D obsahu pre tlač. [7] Avšak aj keď sa vytvára množstvo programov na podporu škôl aby mohli s 3D tlačou pracovať, problémy zavedenia do školstva sú najmä finančné. Problémom je aj nekvalifikovanosť s prácou s 3D tlačiarňou. To vytvára limity a teda to bráni  vo využívaní 3D tlačiarne v školstve.

Záver

3D tlač v školskom prostredí je jedna z inovatívnych možností ako zatraktívniť štúdium a ako pomôže zefektívniť výučbu. Technologický pokrok stále viac napreduje v oblasti vedy a techniky vo vytváraní nových produktov. V dnešnej dobe sú čím ďalej tým viac presadzované technológie tak prečo nevyužiť možnosti, ktoré nám dnešok prináša. Myslím, že o pár rokov bude bežnou súčasťou výučby prepojenie tradičného vyučovania v spojení s technológiami a konkrétne s 3D tlačou. V rámci školstva sa podľa mňa časom vytvorí aj odbor zameraný na 3D technológie, ktorý by rozvíjal poznatky o 3D tlači u detí a pripravoval ich na novinky a uplatnenie sa v danej profesijnej oblasti.

Autorka: Simona Hurná

 

Použité zdroje

 


[1] 3D printing processes. [online]. 2013 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z:

http://3dprintingindustry.com/3d-printing-basics-free-beginners-guide/%20processes/

[2] Technical education, [online]. [cit. 2016-02-12], Dostupné z:

 http://www.britannica.com/topic/technical-education

[3] Bioinžiníři slibují do deseti let lidské srdce z 3D tiskárny, [online], [cit. 2016-01-28], dostupné z:

http://svobodnenoviny.eu/bioinzenyri-slibuji-do-deseti-let-lidske-srdce-z-3d-tiskarny/

[4]  MakerBot Printers [online], [cit. 2016-01-29], Dostupné z:

http://3dprintingindustry.com/2015/12/14/63443/

[5] The Benefits of 3D printing, [online], [2016-02-12], dostupné z: http://www.lpfrg.com/en/professionals/education/

[6]  3D printing for education, [online], [cit. 2016-02-15], Dostupné z:

http://www.lpfrg.com/en/professionals/education/

[7]  3D printing for education [online], [cit. 2016-01-29], Dostupné z: http://www.lpfrg.com/en/professionals/education/

[8] 3D Printing Industry, [online], Dostupné na: http://3dprintingindustry.com/

[9] 3D Print, [online], Dostupné na: http://3dprint.com/

[10] Makerbot Thingiverse, [online], Dostupné na:  http://www.makerbot.com/thingiverse

 

 


Žákovská e-portfolia – technické nástroje

E-portfolio lze chápat, jako osobní sbírku informací, která popisuje průchod každého člověka jednotlivými etapami v jeho vzdělávání. Může také sloužit, jenom pro osobní účel, aby si člověk zjistil svoji sebereflexi. Nebo ho může použít, jako svou prezentaci při hledání své práce. E-portfolio shrnuje naše schopnosti, dovednosti a dosažené úspěchy. Tento dokument nám slouží, jako přehled splněných studijních cílů, úspěšně složených zkoušek, nebo i jiných dosažených výstupů.


  

Autor: Zdeněk Plch

 

Lze ho doplnit různými studijními materiály, výsledky vlastní tvůrčí práce, nebo i jiným materiálem. Když do e-portfolia uvedeme co nejvíce materiálu, tak má o nás tím pádem větší vypovídající hodnotu a dovoluje nám provádět komplexnější a kvalifikovanější hodnocení naší osoby.   

 

Typy e-portfolií

Máme několik typů e-portfolií, které se mohou lišit tím, kdo je vytvořil a k čemu mají sloužit. Můžeme rozdělit e-portfolia na:

Žákovské a to se dělí na:

Pracovní e-portfolio

Umožňuje monitorovat každodenní pokrok studenta a reflektovat jeho práci. Sleduje vývoj studentských vědomostí a dovedností a je též využíváno k diagnostickým účelům. Patří studentovi, ale učitel ho používá, jako součást vyučovacího procesu. E-portfolio má studentovi sloužit pro jeho další rozvoj na základě reflexe jeho vlastní práce. Student se má naučit, jak si má rozvíjet své vlastní myšlení, vědomosti a dovednosti. Naopak učitelovi umožňuje sledovat, jak student pokročil, hodnotit ho a dále usměrňovat v jeho vzdělávání. Je dobré, aby se učitel i student naučil s e-portfoliem pracovat. Je to dobré pro získání zpětné vazby, jak studenta, tak učitele. Je nutné, aby si student uvědomil zodpovědnost za své učení a snažil se zlepšit své studijní výsledky.

Učitel by měl na studenta v určitém smyslu přenést část rozhodování, které se týká výuky a hodnocení. V pracovním e-portfoliu se nachází vše, co student za určité období udělal. Též jsou zde uvedeny informace, které o něm získal učitel. V e-portfoliu se nachází vybrané školní práce a studentovy domácí úkoly, výstupy z projektů, záznamy z četby či jiné studentovy činnosti.

Mohou zde být uvedeny i mimoškolní aktivity. Tyto dokumenty nemusí mít jen formu tištěných a psaných materiálů. Můžeme sem zařadit i studentovy výrobky, audio i videozáznamy. Tento dokument, je vlastně bohatým zdrojem informací co student v daném předmětu dokázal i jakého pokroku dosáhl[1].

Hodnotící e-portfolio

Tento druh dokumentu umožňuje učitelovi hodnotit práci studenta. Není zde uvedena jen výsledná práce studenta, ale také informace o tom, jak se jeho práce vyvíjela. Dají se zde vyčíst studentovy silné a slabé stránky.  Hodnotící e-portfolio si učitel vede u všech svých studentů a umožňují mu porovnávat jejich práce. Účelem e-portfolia, je vlastně hodnocení studentových prací, tak by zde měl zařadit ty práce, které podle jejich názorů dokumentují studentovy výsledky.

Je nutné, aby učitel umožnil studentovi ovlivnit obsah jeho vlastního e-portfolia. Z tohoto důvodu někteří učitelé postupují tak, že studentům umožní, aby si své e-portfolio vytvořili sami a napsali, proč se rozhodli vybrat právě tyto své výtvory a co mají dokumentovat. Učitel sám vybere práce, které uzná za vhodné.

Učitel se rozhodne, které společné prvky budou nejvhodnější a jak je bude hodnotit. Do e-portfolia se může zařadit i hodnocení z ústního zkoušení a z písemek. Tento dokument slouží i jako informace pro rodiče[2].

Prezentační e-portfolio

Jsou zde zaznamenány nejlepší práce a úspěchy studenta. Tento typ dokumentu obsahuje na rozdíl od výše zmíněných práce dokončené. Prezentační e-portfolio se využívá k závěrečnému hodnocení, nebo taky jako podklad pro jeho další vzdělávání[3].

Učitelské e-portfolio

Tato e-portfolia může učitel používat k různým účelům. Slouží nejen k profesnímu rozvoji, ale také k plánování výuky, stanovení výukových cílů, hodnocení studentů apod. Učitel si díky svému e-portfoliu může vytvořit seznam vyučovacích předmětů, jejich popis a harmonogram. Každý učitel si může psát podklady ke svému vyučovacímu předmětu, tvořit pracovní listy, psát různé poznámky nejen ke svým studentům. Je dobré, když si učitelé tyto dokumenty prezentují navzájem.

Učitel zde také může zapsat nejen své osobní a pracovní postřehy, které ve svém vzdělání získal, ale i zkušenosti při své praxi. Součástí e-portfolia mohou být taky informace o jeho dosaženém vzdělání, i jaké má plány do budoucna[4].

Profesní e-portfolio

 V tomto profesním e-portfoliu jsou uvedeny znalosti, dovednosti, dosažené vzdělání, praxe apod. Toto e-portfolio nám dává přehled o našem životním vývoji, kterého jedinec za svou dobu dosáhl. Profesní e-portfolio může obsahovat např.[5]:

Osobní

  • Základní informace o naší osobě

Profesní

  • Vzdělání
  • Praxe
  • Připravované projekty

Volný čas

  • Koníčky, či jiné zájmy

Své e-portfolio může vystavit na web a tím pádem se zviditelnit pro svého budoucího zaměstnavatele. Pro tvorbu e-portfolia existuje několik druhů nástrojů.

 

Nástroje pro tvorbu e-portfolií

Weebly

Weebly, je online nástroj, který se zaměřuje na tvorbu webových stránek. Základní použití je zdarma. Máme možnost se zaregistrovat dvěma způsoby. A to, že při registraci uvedeme svoje přihlašovací údaje ze sociální sítě Facebook. Nebo provedeme klasickou registraci vyplněním údajů jako jméno a svoji emailouvou adresu. Na email přijdou další instrukce pro dokončení registrace. Součástí registrace, je nutné vytvoření doménového jména (doména třetího řádu, která je zdarma). Poté následuje hosting, který je pro nenáročný blog bezplatný. Ale jestli chceme použít složitější prezentace, tak si musíme připlatit.   

 Weebly nabízí několik set navržených šablon, které leze pomocí jednoduchých úprav přizpůsobit vlastním potřebám. Když, uživatel zná HTML 5 a CSS 3 může provést úpravy šablony pomocí Advanced Theme Editoru. Nebo si může uživatel celou webovou prezentaci vytvořit sám a to již za použití zmíněného HTML 5 a CSS 3 kódu. Dalším krokem, je nutné uvést hlavní nadpis, klíčová slova, popis naší stránky. Weebly nám umožňuje do naší prezentace nahrát video, dokumenty, nebo to můžou být i různé obrázky, které lze vložit bud jako odkaz z různých webových galerií, nebo si nahrát vlastní fotky z počítače.

Uživatelské prostředí je velmi jednoduché, takže se v něm vyzná i úplný začátečník. Weebly používá funkci drag and drop [6]. Jestli chceme využívat pokročilejší funkce, je nutné si připlatit, např. když nechceme, aby naše prezentace byla veřejná. Jestli chceme využívat zpětnou vazbu můžeme si na naší prezentaci umístit kontaktní formulář, diskusní fórum apod. Uživatel má také možnost propojit svoji webovou prezentaci se sociálními sítěmi[7].

Carbonmade

Carbonmade, lze též využít, jako nástroj pro tvorbu e-portfolia. I v tomto případě, je nutná registrace. Není možná registrace přes sociální sítě. Tento nástroj pro tvorbu e-portfolia obsahuje většinu funkcí, které uživatel využije. Můžeme nastavit meta-popisek a titulek našeho e-portfolia. Do vašeho e-portfolia lze vkládat pouze data. Po založení našeho projektu můžeme vložit svá data. Dokumenty můžou být v libovolném množství.

Tento nástroj, je jednoduchý. Do Carbonmade lze vložit PDF soubory, různé animace, obrázky. Pokud chce uživatel vkládat video, nebo audio obsah, je nutné, aby si připlatil. Obsah je povolen vkládat jen z vašeho počítače. Pro začínající uživatele, je připraven textový návod, video návod nebo je možnost napsat autorům projektu.

Jestliže se uživatel rozhodne používat základní verzi produktu, nelze nastavit e-portfolio jako veřejné, nebo soukromé. Carbonmade umožňuje pouze nastavit viditelnost jednotlivých sekcí. I v tomto případě si může uživatel své e-portfolio přizpůsobit podle svého obrazu a to pomocí nabízených šablon, textových fontů a barevného pozadí. Vámi vytvořené e-portfolio, je rozdělené na několik sekcí, které lze podle vašeho uvážení různě upravovat. V nastavení si můžeme přidat velké množností informací o naší osobě.

Na e-portfolio nelze vkládat komentáře, nebo hodnocení ostatních návštěvníků. Uživatel může komunikovat s ostatními uživateli přes sekci kontakty, ve které najdeme kontaktní formulář. U Carbonmade není možnost propojení s ostatními sociálními sítěmi[8].

Pathbrite

Pathbrite, nám umožňuje vytvářet online kurzy, přihlásit se na stávající online kurzy. Ale taky vytvořit svoje vlastní e-portfolio. Máme dvě možnosti registrace a to bud klasickou cestou vytvoření svého jména, hesla a emailovou adresu. Nebo se můžeme přihlásit přes službu Google a Twitter.

Uživatelské prostředí je jednoduché a svou orientaci v něm zvládne i začátečník. V obsahu můžeme vytvářet a upravovat jednotlivé kategorie. Do e-portfolia lze vkládat různá data jak z našeho počítače, tak z externích zdrojů. Práci s Pathbrite zvládne i úplný začátečník. Při vkládání obsahu nejsme omezeni jen jedním textovým formátem.

Když, si uživatel neví s něčím rady, může použít dostupné návody. V Pathbrite si můžeme nastavit e-portfolio, jako veřejné, neveřejné, nebo poskytnout náš obsah jen vybraným uživatelům. Přizpůsobení vzhledu našeho e-portfolia, je velmi omezené a to na čtyři přednastavené rozvržené stránky. Může se stát, že nesouhlasíme s posíláním komentářů od ostatních uživatelů, tuto funkci můžeme zakázat. Hodnotit můžeme i pomocí Facebookového tlačítka „Like“. Komunikace probíhá prostřednictvím emailové zprávy[9].   

PebblePad

Účelem je podpora osobního, akademického a profesního vzdělávání a jeho rozvoj pro instituce a jednotlivci. Osobní účet lze zakoupit na jeden rok za 20 GBP s kapacitou úložiště 500 MB na tři roky za 45 GBP s kapacitou 750 MB. K e-portfoliu a jeho obsahu je přístup pomocí webového prohlížeče. PebblePad, je dostupný ve všech běžných prohlížečích. Obsah e-portfolia je chráněn přihlášením pomocí uživatelského jména a hesla. Nástroj podporuje interní i externí odkazy, klíčová slova, tagy a mnoho jiných funkcí. Vložená data se exportují z PebblePad v původních formátech nebo jako HTML soubory.  Lze exportovat vybrané dokumenty nebo všechny. Tisk dokumentů je samozřejmostí. Doku-menty jsou automaticky převedeny do formátu PDF a uživatel si tiskne vybraný dokument nebo dokumenty, na něž je ve vybraném dokumentu odkazováno.

Umožněna je tvorba různých kolekcí. Jsou to sbírky digitálních výtvorů, mají mezi sebou shodné vyhledávací parametry. Funkci lze využívat k prezentaci činnosti uživatele. Obsah nahráváme v různých formátech. Propojení je na PebblePad účet s externími službami. Ke svému účtu lze připojit a využívat více externích úložišť zároveň. Součástí PebblePad je slovník pojmů. Obsahuje názvy dostupných funkcí a vysvětluje, k čemu se tyto funkce využívají. Výběr je mezi mobilní verzí stránek PebblePad a mobilní aplikací. Obsah lze prohlížet, sdílet, publikovat a také prohlížet a přidávat komentáře. Lze sledovat zpětnou vazbu, používat již vytvořené šablony, vkládat nové příspěvky a soubory. Součástí nástroje PebblePad je funkce ATLAS. Je určený pro vyučování.

Obsah e-portfolia lze publikovat veřejně nebo soukromě[10].

Autor: Zdeněk Plch


Seznam použitých zdrojů

Píšová, M. Portfolio v profesní přípravě učitele. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007 ISBN  978-80-7395-024-8

Trunda, J. Profesní portfolio učitele – Soubor metod k hodnocení a sebehodnocení, Praha: Národní ústav vzdělávání., 2012 ISBN 978-80-87063-62-0

Václavík, A. Portfolio jako komunikační prostředek. Hradec Králové: Gaudeamus UHK. 2009 ISBN 978–80–7435-030–6

Slavík, J.  Hodnocení v současné škole. Praha: Portál. 1999 ISBN 80-7178-262-9

Jirásko, J., Učitelské noviny. článek: Portfolio není složka s papíry vyd. 40/2015  Praha 1, ISSN 0139-5718

 


[1] MŠMT Systémový projekt Kvalita I Články [online]. Cermat 2007,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.esf-kvalita1.cz/osobni_portfolio-koncepce.php

[2] MŠMT Systémový projekt Kvalita I Články [online]. Cermat 2007,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.esf-kvalita1.cz/osobni_portfolio-koncepce.php

[3] MŠMT Systémový projekt Kvalita I Články [online]. Cermat 2007,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.esf-kvalita1.cz/osobni_portfolio-koncepce.php

[4] MŠMT Systémový projekt Kvalita I Články [online]. Cermat 2007,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.esf-kvalita1.cz/osobni_portfolio-koncepce.php

[5] MŠMT Systémový projekt Kvalita I Články [online]. Cermat 2007,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.esf-kvalita1.cz/osobni_portfolio-koncepce.php

[6] Tato funkce nám umožní myší přetáhnout objekt z jednoho místa na druhé. Více zde: https://raynet.cz/co-je-drag-and-drop.html

[7] Objevit.cz Vytvořte a publikujte webové stránky naprosto zdarma s online službou Weebly: Článek [online]. 12 Září, 2012,[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://objevit.cz/vytvorte-a-publikujte-webove-stranky-naprosto-zdarma-s-online-sluzbou-weebly-t14063

Weebly.com Článek [online], [cit.2016-01-01]  Dostupné z: http://hc.weebly.com/hc/en-us/sections/200354313-The-Essentials

[8] Carbonmade.com: Článek [online],[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://objevit.cz/vytvorte-a-publikujte-webove-stranky-naprosto-zdarma-s-online-sluzbou-weebly-t14063

[9] Pathbrite.com: Článek [online],[cit.2016-01-01]. Dostupné z: https://pathbrite.com/userguide?v=1&l=en

[10] PebblePad.com: Článek [online],[cit.2016-01-01]. Dostupné z: http://www.gre.ac.uk/schools/sci/intranet/student-support/employability/Pebblepad-Instruction-Booklet.pdf