Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Březen 2016

Jsou virtuální světy použitelné pro výuku?

Ačkoli původně nebyly virtuální světy pro výuku koncipovány, skrývají v sobě velký vzdělávací potenciál. S rozvojem a snadnou dostupností ICT lze možností, jež virtuální světy nabízejí, adekvátně využít, jelikož se lidé v kyberprostoru pohybují stále častěji.

 


Autorka: Ivana Šrámková

 

V posledních cca 20 letech uskutečněné změny v oblasti ICT jsou objemnější a zásadnější než ty, které v prostředí informačních médií proběhly během celého historického vývoje lidstva.[1] Rychlý vývoj ICT je důležitý pro sledování nových trendů hledání jejich aplikace ve vzdělávacím procesu a to navzdory zastaralému konceptu výuky, nedostatku a nízké úrovně technické podpory ve vzdělávání.[2] Přestože je v současnosti jejich dostupnost téměř neomezená, jsou možnosti reálného využití ICT ve vzdělávacím procesu využitelné jen v nízké míře,[3] ačkoli hrají v realizaci většiny úkolů ve vzdělávání důležitou roli.[4] V součinnosti s vývojem dalších typů gramotnosti, jako jsou čtení, matematika a přírodní vědy, studentům pomáhají v začlenění do informační společnosti.[5] Kritické až záporné hodnocení vlivu ICT se často týká jejich možného nadměrného použití a v důsledku nahrazování vyučujícího technologiemi určitého odosobnění vzdělávání.[6]

Internet

S rozvojem internetu, tedy souborem technických prostředků, jež umožňují celosvětové šíření dat v e-podobě bez omezení typu a obsahu, byl potenciál jeho možností v rychlé a jednoduché komunikaci rozpoznán nejprve v univerzitním prostředí. Postupně se internet sdružováním místních i mezinárodních sítí včetně jednotlivých počítačů prosadil jako jediná celosvětová počítačová síť obepínající zemi.[7]

Vzhledem k tomu, že se internet vedle počítačů objevuje též v televizních přijímačích, telefonech, dotykových zařízeních apod., se stává všeobecně dostupným médiem.[8] Uživatel může díky internetovému propojení získat informace bez nutnosti dlouhého prohledávání www serverů s množstvím často irelevantních údajů. Obdrží je dotazem položeným ať už konkrétnímu odborníkovi či kolegovi, jenž již dříve podobné téma řešil. Ve srovnání se specializovanými e-konferencemi lze konkrétní informaci získat ihned a zároveň je tu i možnost vznést doplňující otázky.[9] Samotný internet je využívaný především pro vyhledávání informací, on-line nákupy či stahování hudby a filmů.[10]

Virtuální světy

Schopnost civilizace tvorby informací je v současnosti natolik výrazná, že člověk jejich prostřednictvím vytváří umělou, tj. virtuální, realitu. Jejím následkem je vznik kyberprostoru jako produktu civilizace. Jedinec do tohoto prostředí vchází svým vědomím, zatímco po fyzické stránce zůstává v přirozeném světě. V digitálním věku se tak bytí člověka realizuje jak v přirozeném světě jako takovém, tak na pomezí virtuálního a reálného prostředí a v kyberprostoru,[11] kam při práci s počítačem, zejména však s internetem, uživatel často uniká.[12]

Současná podoba virtuálních světů, jejichž obliba v posledních letech rapidně vzrůstá,[13] vychází převážně ze dvou zdrojů – vše zmíněného internetu a původně anglickou, velmi oblíbenou hrou Dungeons and Dragons. Ačkoli by svým názvem mohla poukazovat na spojení s virtuální realitou, chápeme-li tuto realitu jako možnost použití pomůcek k simulaci skutečného prostředí počítačem, dochází k tomuto spojení až v době, kdy se na internetu stále častěji prosazuje 3D grafika a další multimediální prvky.[14]

Ve vzdělávání totiž virtuální světy představují novou škálu příležitostí. Jejich generativní přirozenost uživatelům umožňuje nejen řídit a interagovat nejen s prostředím předcházejícím 3D, ale také vlastní tvorbou objektů upravovat.[15] V případě virtuálního prostředí se tak jedná o prostředí ideální k využití technologií nejen ve výuce, ale ve vzdělávání obecně.[16] Nepřekvapí tedy, že raní osvojitelé inovačních výukových a vzdělávacích technologií je ve vyšším vzdělávání již k učebním záměrům adaptují.[17] Digitální technologie totiž nejenže mění, co by se měli studenti učit, ale také co se mohou učit. Díky nim se objevují také nové myšlenky, témata a zážitky.[18]

V případě virtuální reality se tedy jedná o nové uživatelské rozhraní, jehož snahou je přiblížit prostředí počítače skutečnosti, již vnímáme našimi smysly. Větším vtažením do virtuální reality uživatel zakouší skutečnost opravdovou. Současně lidem nabízí novou podobu sociálních vztahů a to vztahy zprostředkované výlučně technikou.[19]

Virtuální světy tudíž představují prostředí, v němž pedagogové mohou realizovat výuku zaměřenou na studenty, u nichž zároveň podporují nejen pohroužení se do studia, ale také důsledné, aktivní a konstruktivistické učení.[20] Internet tak již není jen soustavou textů, jež jsou propojeny hypertextovými odkazy. Multimédia, vizualizace a interaktivita jednotlivých webových stránek zvyšují vzdělávací možnosti vytvářených edukačních pomůcek.[21]

The Sims a Second Life

V tomto prostředí sdílejí lidé různého věku s ostatními hráči, kteří do jejich hry přihlásí, svou tvorbu. Zároveň mají tato prostředí rozličný systém hodnot a obsahují různá pravidla interakce.[22] Současně zde mohou lidé ostatní vést a radit, jindy mohou své rádce následovat.[23]

The Sims je komerční hra, v níž hráči simulují skutečný život budováním rodinného života, kariéry a sousedských vztahů. Ve hře jsou současně virtuální obchody, v nichž hráči mohou nakupovat věci, jako jsou půda, oblečení, nábytek a domy.[24] The Sims je „simulátorem“ života a je tedy velmi vhodná k převádění situací ze skutečného života do herních možností a akcí.[25]

Jedním z mnoha virtuálních světů je také Second Life, který však stejně jako ostatní podobná prostředí vzdělávacím účelům původně nesloužil.[26] Vzájemná spolupráce uživatelů se často týkala a týká především počítačových her a jejich potenciál pro výuku a vzdělávání tak zůstává poněkud na okraji.[27] Přesto se Second Life pedagogům kvůli možnosti výuky a vzdělávání přizpůsobil. Pedagogický sbor může přidávat informace z textu v podobě kartiček s poznámkami a navíc používat webové stránky, obsahující prezentace, videa a zvukové nahrávky i k tvorbě 3D objektů.[28]

Pozitiva

Výhodami vzdělávání ve virtuálním světě jsou dostupnost materiálů, evidence o studiu a virtuální svět jako takový přispívá k různorodosti výukového prostředí, jež je pro lidi rozdílných vlastností a schopností jednou z mnoha podmínek hledání vlastní cesty ve vzdělávání.[29] Ve virtuálních světech jsou totiž studenti aktivnější a v neustálém v procesu vytváření názoru na základě svých zkušeností.[30] Dochází tak k povzbuzení ke společné práci, tvorbě vzdělávacích komunit, v nichž je každý z účastníků jak v roli učitele, tak žáka.[31] Potřeba řešit konkrétní problém vede k prozatímnímu vytvoření dynamicky proměnných spojení uživatelů potřebných pro ten který úkol a to včetně dostupných zdrojů informací.[32] Současně mohou být učební materiály po síti přenášeny z místa na místo a to na základě principů modularity a variability.[33]

Negativa

V porovnání se světem skutečným nejsou virtuální světy výrazněji nebezpečné, přesto však přinášejí nová rizika a je s nimi spjata řada úskalí.[34] Existuje totiž mnoho nevyřešených otázek týkajících se především virtuálního násilí, napadení a sexuálního obtěžování, jež se v prostředí typu Second Life a dalších on-line světů vyskytuje.[35]

Jelikož prostředky masové komunikace postupně život lidí pohlcují, postupně se z něj vytrácejí sportovní kulturní a další aktivity, což v návaznosti na situaci vede ke zdravotním potížím v podobě obezity, problémům s páteří či se zrakem. Dále to mohou být horší vyjadřování žáků v důsledku jednostranné komunikace, potíže s navazováním společenských vztahům, okamžitá touha vlastnit vše, co je nabízeno televizní reklamou.[36]

E-komunikace i v podobě videokonference také nikdy nenahradí skutečný sociální kontakt s vyučujícími, spolužáky či kolegy, současně absentuje možnost bezprostřední reakce na podněty z okolí.[37]

Shrnutí

Rozvoj a formování člověka probíhá rovnováze činů, myšlení a emocí a struktury osobnosti. Vnitřní svět jedince a jeho konání znovu tvarují jeho individuální stavbu. Lze tedy předpokládat, že tak zásadní inovace ve společnosti, životním stylu a vnitřním světě člověka, za jakou můžeme zrod kyberprostoru označit, jedince s jeho životním prostředím, společnost a kulturu postupně proměňuje.[38] S tím související virtuální svět internetu nabízí mnoho možností, jako např. neomezené šíření informací, rychlost, dostupnost služeb kdykoli a kdekoli, jež mohou být aplikovány i ve výuce. Jeho použití však s sebou přináší i jistá rizika, proto by učitelé měli brát zřetel i na pohyb studentů na internetu. Odborníci se zabývají i možnou závislostí dětí a mladých lidí na internetu.[39]

Přínos médií a včetně virtuálních světů je patrný i ve vzdělávání, rozšiřují obzory, dokážou přenést na místa, kam by se uživatel běžně nedostal, na druhé straně připravují o čas, kreativitu, zdraví či skutečný život.[40] Snížení kreativity je však sporné, některé z her založených na virtuální realitě ji totiž po hráčích přímo vyžadují.

Virtuální světy lze využít zejména v přírodních vědách a technických oborech. V nich by s jejich pomocí mohli vyučující vysvětlit konkrétní jevy, jejichž provedení je v podobě reálného pokusu nemožné. Podobně možnosti ale skýtá i výuka dějepisu. Při snaze využívat potenciálu virtuálních světů je však nutné brát v potaz i osobu učitele. I přes všechny klady a zápory nadále zůstává otázkou, nakolik je při současném vzdělávání učitelů využití virtuálních světů v českém prostředí skutečně možné.

Ivana Šrámková

Literatura

BRDIČKA, Bořivoj. Role internetu ve vzdělávání: studijní materiál pro učitele snažící se uplatnit moderní technologie ve výuce. Kladno: AISIS, 2003, 122 s. ISBN 80-239-0106-0.

BRDIČKA, Bořivoj. Víceuživatelské virtuální rozhraní a možnosti jeho využití ve vzdělávání [online]. Praha: KTchV PedF UK, 1999 [cit. 2016-01-20]. Dostupné z: http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/MUVE/#moose

GEE, James Paul. The anti-education era: creating smarter students through digital learning. 1st ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2013, xv, 240 s. ISBN 978-0-230-34209-5.

HUSA, Jiří. Informační technologie a změny paradigmat ve vzdělávání. Vyd. 1. Praha: Nová Forma, 2015, 130 stran. ISBN 978-80-7453-559-8.

KAPOUNOVÁ, Jana. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2014, 130 stran. ISBN 978-80-7464-757-4.

KLUGE, Stacy a RILEY, Elizabeth. Teaching in Virtual Worlds: Opportunities and Challenges. Issues in Informing Science and Information Technology, 2008, 5, s. 127-135.

POKORNÝ, Martin. Digitální technologie ve výuce. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2009, 2 sv. (72, 80 s.). ISBN 978-80-7402-012-4.

SAK, Petr a Jiří MAREŠ. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0.

VÁRKOLY, Ladislav, Jaromír BOGR a Ladislav MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4. 1. vyd. Brno: B & M InterNets, 2014, 261 s. ISBN 978-80-260-6151-9.

 


[1] SAK, Petr a Jiří MAREŠ. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 22.

[2] „The rapid development of information technology it is important to monitor new trends and seek their application in the teaching process and in spite of outdated concept of education, shortage and low level of technical support in teaching.“GUNČAGA, Ján, Robert JANIGA a Janka MAJHEROVÁ. Using Web 2.0 tools in education. KAPOUNKOVÁ, Jana. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2014, s. 33.

[3] VÁRKOLY, Ladislav, Jaromír BOGR a Ladislav MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4. 1. vyd. Brno: B & M InterNets, 2014, s. 14.

[4] „Digital technologies now play a major role in implementing most of the required tasks in teaching.“ GUNČAGA, J., R. JANIGA a J. MAJHEROVÁ. Using Web 2.0 tools in education. KAPOUNKOVÁ, J. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries. 1, s. 34.

[5] „In cooperation with the development of other types of literacy – reading, mathematical and natural science, thus helps students with their inclusion in information society.“ GUNČAGA, J., R. JANIGA a J. MAJHEROVÁ. Using Web 2.0 tools in education. KAPOUNKOVÁ, J.. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries. 1, s. 40.

[6] HUSA, Jiří. Informační technologie a změny paradigmat ve vzdělávání. 1. vydání. Praha: Nová Forma, 2015, s. 7.

[7] POKORNÝ, Martin. Digitální technologie ve výuce. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2009, sv. 1, s. 66.

[8] HUSA, J.. Informační technologie a změny paradigmat ve vzdělávání, s. 17.

[9] BRDIČKA, Bořivoj. Víceuživatelské virtuální rozhraní a možnosti jeho využití ve vzdělávání [online]. Praha: KTchV PedF UK, 1999 [cit. 2016-01-20]. Dostupné z: http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/MUVE/#moose

[10] DOHNANSKÁ, Monika. Aplikácia masovokomunikačných prostriedkovpri zefektivňovaní edukačného procesu. VÁKOLY, Ladislav, Jaromír BOGR a Ladislav MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4. 1. vyd. Brno: B & M InterNets, 2014, s. 80.

[11] SAK, P. a J. MAREŠ. Člověk a vzdělání v informační společnosti, s. 29.

[12] TAMTÉŽ, s. 251.

[13]The popularity of virtual world increased rapidly in recent years. KLUGE, Stacy a Elizabeth RILEY. Teaching in Virtual Worlds: Opportunities and Challenges. In: Issues in Informing Science and Information Technology. 2008, roč. 5, s. 128. 

[14] BRDIČKA, B. Víceuživatelské virtuální rozhraní a možnosti jeho využití ve vzdělávání [online]. Praha: KTchV PedF UK, 1999 [cit. 2016-01-20]. Dostupné z: http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/MUVE/#moose

[15]Virtual worlds provide a new range of educational opportunity. The nature of these environments is generative, allowing users not only to navigate and interact with pre-existing three-dimensional environment, but also to extend that environment by creating objects of their own. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 129.

[16] BRDIČKA, B. Víceuživatelské virtuální rozhraní a možnosti jeho využití ve vzdělávání [online]. Praha: KTchV PedF UK, 1999 [cit. 2016-01-20]. Dostupné z: http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/MUVE/#moose

[17]It is not surprising that early adopters of innovative teaching and learning technologies in higher education are already adapting this environment for educational pruposes. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 129.

[18]Digital technologies not only change what students should learn, but what students can learn. Ideas, topics, and experiences can be explored using digital technologies. TAMTÉŽ s. 128.

[19] SAK, P. a J. MAREŠ. Člověk a vzdělání v informační společnosti, s. 252.

[20]Virtual world represent an environment wherein educators can implement student-centered teaching pedagogies. Virtual worlds promote immersive, deep, authentic, active and constructivist learning. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 130.

[21] HUSA, J. Informační technologie a změny paradigmat ve vzdělávání, s. 89.

[22] „On the site people of all ages share their creations with other players, who can upload them into their games.(…) These sites have different value systems and incorporate different norms for interaction.“ GEE, James Paul. The anti-education era: creating smarter students through digital learning. 1st ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2013, s. 173.

[23] „People sometimes lead and mentor; sometimes they follow and are mentored.“TAMTÉŽ, s. 176.

[24] „The Sims is a game in which players simulate a life by building families, careers, and neighbourhoods. The game has virtual stores in which players can purchase (…) things like lands, clothes, furniture, and houses.“ GEE, J. P. The anti-education era, s. 172.

[25]  „The Sims (…). It is, after all, a life simulator. It is well suited to translating real-world action into game choices and action. The Sims (…) is a commercial game.“ TAMTÉŽ, s. 183.

[26]Second Life and most virtual worlds were not created for educational purposes. Second Life, nonetheless, is being adapted by educators for teaching and learning. Faculty can integrate text, information in form of note cards and use Web site, content slides, video, and audio in addition to creating 3-D objects. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 132.

[27] BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání, s. 39.

[28]Second Second Life, nonetheless, is being adapted for educators for teaching and learning. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 132.

[29] BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání, s. 46.

[30]In virtual worlds students are actively engaged and constantly n the process of constructing meaning from their experiences. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s. 130.

[31]Students will be encouraged to work collaboratively, forming leaning communities where each participant is both a teacher as well as a learner. TAMTÉŽ, s. 127.

[32] HUSA, J. Informační technologie a změny paradigmat ve vzdělávání, s. 19.

[33] „Educational materials can be transmitted from point to point over the network on the basis of principles of modularity and variability.“ GUNČAGA, J., R. JANIGA a J. MAJHEROVÁ. Using Web 2.0 tools in education. KAPOUNKOVÁ, J. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries, s. 33.

[34] DOHNANSKÁ, Monika. Aplikácia masovokomunikačných prostriedkovpri zefektivňovaní edukačného procesu. VÁKOLY, Ladislav, Jaromír BOGR a Ladislav MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4. 1. vyd. Brno: B & M InterNets, 2014, s. 80.

[35]There are many unresolved legal issue surrounding virtual violence, virtual assault, and sexual harassment that take a place in Second Life and in other virtual worlds. KLUGE, S. a E. RILEY. Teaching in Virtual Worlds, s.131n.

[36] DOHNANSKÁ, M.. Aplikácia masovokomunikačných prostriedkovpri zefektivňovaní edukačného procesu. VÁKOLY, L., J. BOGR a L. MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4, s. 80.

[37] BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání, s. 46.

[38] SAK, P. a J. MAREŠ. Člověk a vzdělání v informační společnosti, s. 31.

[39] „The virtual world of the Internet has many advantages, which can be used in education, such as an unlimited dissemination of information, speed, access to services at anytime and anywhere. Using the virtual world of the Internet also brings certain risks. Teachers should know also this side of the movement of students on the Internet. Experts are exploring the possibility of addiction of children and young people from virtual world.“ GUNČAGA, J., R. JANIGA a J. MAJHEROVÁ. Using Web 2.0 tools in education. KAPOUNKOVÁ, J. Information and communication technologies in education overview in Visegrad countries. 1, s. 40.

[40] DOHNANSKÁ, M. Aplikácia masovokomunikačných prostriedkovpri zefektivňovaní edukačného procesu. VÁKOLY, L., J. BOGR a L. MAREČEK. Dnešní trendy inovací 4, s. 80.


 


Naučte informace chodit za vámi pomocí Google Alerts

Svět informací je jako nepřehledná džungle. V tištěné podobě se dnes nachází jen zlomek celého publikovaného obsahu. Většina dokumentů je v digitální podobě. Na webu denně přibude množství nových informací, takže je stále větším problémem udržet si přehled v nějakém tématu. Naštěstí existují nástroje, které za nás mohou monitorovat web a hledat informace, které nás zajímají. Upozornění o existenci nových informací a jejich umístění na webu je nám zasílané v podobě upozornění do naší emailové schránky či RSS čtečky. Jedním z těchto nástrojů je Google Alerts.


 

Autorka: Marta Lelková

Problémy s vyhledáváním

Každý, kdo potřebuje pro svou práci relevantní informace, ví, kolik času zabere jejich vyhledávání. V takových situacích je velmi cenná znalost té správné „techniky“ vyhledávání, nebo znalost zdroje informací.

V době, kdy jsme zvyklí, že stačí do Googlu zapsat dotaz a dostaneme se k požadovaným informacím, často podlehneme iluzi, že vyhledavač jako sofistikovaný nástroj nám nabídne vše, co se na internetu k danému tématu najít dá. Je to ale omyl. Nezapomínejme, že i my sami svými předchozími hledáními necháváme za sebou digitální stopu, která má vliv na další výsledky nabízené v našem vyhledávači. Naše digitální komunikace je tak námi často personalizována bez toho, abychom si to uvědomovali. To může být někdy výhodou, ale někdy nám to znesnadňuje nebo i úplně znemožňuje cestu k žádoucím výsledkům hledání.

Také zapomínáme na to, že web má tzv. „povrchovou vrstvu“, kterou obsáhnou a indexují vyhledávací stroje, ale existuje i tzv. hluboký nebo „neviditelný web“, kam se běžně vyhledávač nedostane, a informace z této části webu zůstávají pro nás skryté. V těchto případech je řešením buď znalost přesné adresy webového úložiště, nebo techniky hledání, které nás dostanou i do hlubokého webu. Někdy postačí i místo jednoduchého hledání v Googlu použít variantu rozšířeného vyhledávání, kde svůj dotaz podrobněji specifikujeme a dostaneme se i k některým kvalitním informacím z hlubokého webu.

Je důležité, aby každý, kdo musí s informacemi pracovat na profesionální úrovni, byl v oblasti vyhledávání informačně gramotný. Zdroj, který může být dobrou pomocí je i Portál pro podporu informační gramotnosti – Infogram.[1] Tady najdeme mnoho inspirativních rad, které jsou rozdělené do různých sekcí. Kromě jiného je zde představená řada služeb snad nejoblíbenějšího vyhledávače Google.[2]

Chybí mezi nimi ale jedna podle mého názoru velmi málo známá služba společnosti Google – Google Alerts[3] – v češtině je někdy používán název „Upozornění Google“.

Služba Google Alerts

Co vám Google Alerts nabízí?

  • Je to neplacená služba
  • Indexuje i část tzv. „neviditelného webu“
  • Je to nástroj pro monitoring webu

Příklad: Zajímá vás, co a kde se na internetu píše o vás, nebo o vaší škole, firmě, konkurenci apod., chcete sledovat výskyt vaši URL adresy na webu, monitorovat váš brand (značku) na webu. Nemůžete každý den prohledávat celý internet a hlídat nové informace. Vytvoříte si v Google Alerts upozornění a odkazy na nové výskyty vámi sledované události na webu vám budou zasílané na váš e-mail v intervalech, které si sami určíte, eventuálně si je můžete nechat zasílat na váš RSS zdroj.

  • Je to nástroj pro sledování mnou vybraného tématu a zasílání upozornění

Příklad: Potřebuji napsat práci na odborné téma, nebo mám rešeršní požadavek na odborné téma, nebo mě jenom nějaké téma zajímá a nechci namáhavě vyhledávat a sledovat, co je v mnou sledované problematice nového. Proto si vytvořím dotaz v Google Alerts a nechám informace chodit za mnou do mé mailové schránky. [4]

Jak vytvořit svoje první upozornění v Google Alerts:

  1. Jděte na www.google.com/alerts.
  2. Zobrazí se vám úvodní formulář s nabídkou různých témat, která by vás mohla zajímat. Vy si ale do vyhledávacího okna zadejte vámi požadovaný dotaz, který chcete sledovat. Doporučuji používat Booleovské operátory, umožní vám to odebírat pouze relevantní obsah. V zápětí se vám zobrazí náhled upozornění, která vám budou zasílaná do mailové schránky.
  3. Předtím, než potvrdíte samotné vytvoření upozornění a vyplníte e-mailovou adresu, nechte si zobrazit možnosti nastavení, kde je vám umožněno vybrat si, jak často chcete dostávat upozornění, jaké zdroje mají být prohledávány, jazyk prohledávaných dokumentů, region prohledávání a omezení množství výsledku s ohledem na jejich kvalitu.
  4. Až po nastavení podmínek pro zasílaná upozornění potvrďte vytvoření nového upozornění. [5]

Užitečná doporučení

Možná vás napadá otázka, co se stane, když se mnou zvolený sledovaný termín bude denně na webu nově vyskytovat stokrát. Nezahltí se moje mailová schránka upozorněními? Radou je, dobře si přemyslet tvorbu dotazu a používat operátory jako OR, AND, +, – a vybrat si třeba jen některé sledované kategorie, kde se bude termín vyskytovat, například blog či zpráva.[6]

Více informací k tvorbě dotazů získáte na oficiální podpoře Googlu: https://support.google.com/websearch/answer/136861

Závěrem

Google Alerts není žádnou novinkou, je tady už několik let, ale je to stále jedinečný nástroj, který poskytuje služby tohoto typu zcela zdarma. Umožní vytvořit až 1 000 sledovaných dotazů, průběžně je upravovat, měnit. Díky ní vám už nemusí uniknout žádná novinka v oblasti, která vás zajímá, nemusí vás nemile překvapit příchod konkurence, budete vědět kde, co a kdo o vás píše. Google Alerst je mocný nástroj, který byste neměli přehlížet. Zařiďte, abyste nemuseli potřebné informace pracně dohledávat, ale naučte je chodit za vámi.

Marta Lelková


[1] InfogramPortál pro podporu informační gramotnosti[online]. © 2015 [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.infogram.cz

[2] KATOLICKÁ, Barbora. Google[online]. In: Infogram: Portál pro podporu informační gramotnosti. © 2015 [cit. 2015-12-18]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1301

[3] Google Alerts[online]. [cit. 2015-12-18]. Dostupné z: https://www.google.com/alerts

[4] PODSTAVEC, Filip. Kouzlíme s Google Alerts[online]. © Copyright 2014, All Rights Reserved. [cit. 2014-12-08]. Dostupné z: http://www.podstavec.cz/kouzlime-s-google-alerts/

[5] POLZER, Jan. Google Alerts je fajn pomůcka pro sledování konkurence i zmínek o vás[online]. In: Maxiorel. © Copyright 2005 – 2015. Maxiorel.cz. [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: https://www.maxiorel.cz/google-alerts-je-fajn-pomucka-pro-sledovani-konkurence-i-zminek-o-vas

[6] ZÍTKO, Jan. Google Alerts – vím, co se právě děje[online]. In: Google Apps Blog. © Copyright 2013 – 2015

 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: http://google-apps.cz/google-alerts-vim-co-se-prave-deje/


 


Pokročilé aplikace na rozvoj čtenářské gramotnosti

Podpora čtenářské gramotnosti ve výuce je nesmírně důležitá pro rozvoj klíčových kompetencí žáka. Vztah k četbě může u dítěte rozvinout nejen učitel, ale také rodič, avšak mnohdy neví jak na to. V tomto článku se čtenář dozví jaké nové možnosti v oblasti moderních technologií a výukových metod se za posledních několik let objevily a jak je lze prakticky využít, nejen ve škole.


 

Autorka: Hana Šimůnková

Pojem čtenářská gramotnost a organizace na podporu jejího výzkumu

Gramotnost je chápána jako komplex vědomostí, dovedností a postojů, ale její obsah se liší například v závislosti na vyspělosti jednotlivých zemí. Částí jazykových kompetencí této komplexnosti gramotnosti je čtenářská gramotnost, jejíž elementární dovedností je čtení. Slouží mimo jiné jako prostředek vzdělávání a získávání potřebných informací (Doležalová, 2014: 8).

Čtenářskou gramotnost není lehké přesně definovat, neboť její výzkum prochází neustálým vývojem. Existuje hned několik stručných definic, které se snaží charakterizovat tento pojem. Mezinárodní výzkum OECD PISA (Programme for International Student Assesment), který se podílí na šetření v oblasti měření výsledků patnáctiletých žáků (Čermáková, 2015: 11) uvádí, že: „Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti“ (Košťálová, 2010: 14). Dosti podobnou, avšak podstatně stručnější definici zveřejnil program PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study), testující čtenářskou gramotnost u žáků 4. ročníků základních škol a zaměřující se také na činitele, kteří ji formují a ovlivňují. Čtenářskou gramotnost pro své potřeby charakterizují jako „…schopnost rozumět formám psaného jazyka, které vyžaduje společnost a/nebo oceňují jednotlivci, a tyto formy používat“ (Čermáková, 2015: 11).

Vědci z Národního ústavu pro vzdělávání však ve své metodické příručce Čtenářská gramotnost ve výuce (Altmanová, 2011: 8 ) upozorňují na zohlednění pouze testovatelných složek čtenářské gramotnosti v definicích programů OECD PISA a PIRLS. Dle jejich názoru musí být čtenářská gramotnost hodnocena komplexně a ve svém pojetí zahrnovat nejen funkční dovednosti, ale také hodnotovou a postojovou rovinu.

Čtenářskou gramotnost tedy stručně můžeme shrnout jako orientaci ve čteném textu a schopnost textu porozumět. V celkové koncepci čtenářské gramotnosti se však objevuje několik rovin, které se prolínají. Jsou jimi vztah ke čtení, doslovné porozumění, vysuzování a hodnocení (kritické hodnocení), metakognice (dovednost a návyk seberegulace), sdílení a aplikace (zúročení v životě) (Altmanová, 2011: 8).

Čtení je nepochybně důležitou dovedností člověka, neboť jej kultivuje, rozvíjí jeho citovou stránku a podporuje myšlení. Na podporu čtenářské gramotnosti existuje mnoho světových organizací, do jejichž výzkumů je zapojená i Česká republika. V roce 1995 se zúčastnila mezinárodního výzkumu RLS organizace IEA (Mezinárodní organizace pro hodnocení výsledků vzdělávání) a o něco později výzkumu IALS, testující gramotnost u dospělých (Procházková, 2006). V roce 1997 vznikl v USA program RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking), který šíří občanské sdružení Kritické myšlení a jehož cílem je pomocí různých metod rozvíjet čtenářskou gramotnost u dětí (Šlapal, 2012: 15). Výzkum na podporu čtenářské gramotnosti stále probíhá.

Elektronické čtečky e-knih

Pro rozvíjení čtenářské gramotnosti mohou dobře sloužit různá elektronická zařízení, jako čtečky, tablety, smartphony aj. a e-knihy. Studie britského Národního fondu gramotnosti, která testovala 500 žáků mezi 8 a 16 lety prokázala, že používání čteček a tabletů výrazně přispělo k rozvoji čtenářské gramotnosti převážně u chlapců (Ulbrich, 2016). Hlavní výhodu čteček lze spatřovat v možnosti zvětšení písma (zoom), což je pro mnohé žáky důležitou podmínkou pro vztah k četbě. Překvapivě však v britské studii nezvítězila jen technická výhoda čteček, smartphonů a tabletů, jež jsou mezi žáky nejoblíbenějšími, ale také požitek ze čtení z elektronických zařízení. Až tři čtvrtiny respondentů baví čtení z tabletů více, než čtení z klasických knih.

E-knihy používá stále více lidí, neboť v nich nachází oproti tištěné knize výhody, jako například nižší cenu, okamžitou dostupnost (domácí i cizojazyčné literatury) a často i možnost stáhnutí zdarma. Nejčastěji požívanými zařízeními jsou pak tablety, mobily a počítače.

Čtečky e-knih dělíme na dva typy, a to hardwarové na čtení knih, jako například Amazon Kindle, Pocket Book aj. a softwarové pro mobil a počítač, například Alidiko Book, Calibre aj. (Šauerová, 2015). Jejich výhodou je, že podporují PDF formát.

Ačkoliv čtení z elektronických zařízení má mnoho výhod, mezi něž patří kromě těch zmiňovaných, také snadný transport a možnost číst prakticky kdekoliv, mají někteří lidé obavy z nezdravého záření jejich obrazovek a ze snížení emocionálního kontaktu s knihou. Tento aspekt však již musí posoudit sám čtenář.

Poznámkové bloky, blogy a tvorba školního magazínu

Nemalou zásluhu na rozvoji čtenářské gramotnosti převážně u žáků základních a středních škol mohou mít také poznámkové bloky a školní magazíny. Dle mezinárodní studie OECD PISA je bohužel čtenářství v České republice stále podprůměrné, přičemž se zkoumá obecné porozumění, získání informací, interpretace, posouzení obsahu a posouzení formy textu (Řezáčová, 2015). Ke zlepšení čtenářské gramotnosti by přitom stačil pouze vyšší zájem učitelů, kteří mnohdy význam čtení ve výuce podceňují, zadávání konkrétních učebních metod a častější využití ICT. Společnost ITveSkole.cz o.p.s. se problematice čtenářství věnuje a nabízí školám semináře na podporu vzdělání v oblasti čtenářských dílen (Řezáčová, 2015). Obsahem těchto seminářů je metodický návod, jak pořídit výstupy z práce s textem (e-knihy, čtečky…). Pro práci s textem může žákům posloužit praktický digitální poznámkový blok OneNote, který nabízí množství výhod a praktických pomůcek, jako například podtrhání nových informací, vyznačení cizích pojmů a následné dohledání jejich významu, nahrání fotky či části textu a jejich okomentování, ovládání hlasem, vytvoření seznamu a mnoho dalších. Poznámkový blok je například vhodný k vedení čtenářského deníku, který lze následně sdílet.

Rozvinout čtenářství ve školách může pomoci mimo jiné internetový školní časopis. Pokud se žáci sami zapojí do jeho tvorby, obohatí to jejich vztah k četbě a motivaci k práci s textem. Kolektivní tvoření magazínu může rovněž podpořit jejich týmovou spolupráci a naučit je odpovědnosti. Výhodami internetového časopisu oproti tištěnému je neomezený rozsah, používání multimediálních dat, interakce a nižší cena (Černý, 2011). Způsobů jak lze zapojit tvorbu internetového magazínu do výuky je celá řada. Aby se do tvorby časopisu zapojili všichni, mohou utvořit „redakci“, kde každý bude mít nějakou roli.

Na tvorbu časopisů je vhodný například nástroj Paper-li, který umožňuje zveřejňování většího množství různě zaměřených článků a jejich následné okomentování. Každá třída tak může mít svůj vlastní magazín zaměřený na určité téma. Přihlášení v nástroji probíhá prostřednictvím Facebooku, Twitteru, LinkedIn nebo Google+. Dle mého názoru je ovládání nástroje poměrně složité a může trvat delší dobu, než se s ním uživatel sžije. Nevýhodu spatřuji rovněž v malém množství aktivit, které nástroj nabízí. Uživatel tak nemůže spolupracovat s jinými editory, dostávat upozornění a podobně.

Další alternativu pro rozvoj čtenářské gramotnosti lze najít ve využití blogů. Internetový magazín je taková forma blogu, na kterém se podílí tým lidí a jde zde nutná koordinace. Jednotlivec, však může využívat blog pro své vlastní účely a poměrně svobodně bez jakékoliv režie. Na blog lze vkládat odkazy, rubriky, videa aj. Vhodným nástrojem může být například Blogger od společnosti Google. Ovládání tohoto nástroje je velmi jednoduché. Autor pojmenuje blog, zvolí si podobu webové adresy a vybere jednu z připravených šablon, kterou může později změnit. Užitečným je také sledování jiných blogů pro případnou inspiraci. Jejich seznam si lze snadno vytvořit a kdykoliv se k nim vracet. Nevýhodou u tohoto nástroje může pro některé být přihlašování pouze prostřednictvím Twitteru, Facebooku nebo emailu. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit také nástroj Wix. Jeho ovládání je nesmírně jednoduché a nabízí celou škálu efektních šablon, zaměřených na různá témata, například designer, photography, music, events aj. Wix je vhodný i na tvorbu e-portfolia nebo CV. Přihlásit se lze pomocí Facebooku, emailu nebo Googlu +.

Závěr

V tomto článku jsem uvedla jen některé příklady z široké nabídky technologií a metod na podporu čtenářské gramotnosti. Ačkoliv mohou být velmi užitečné, nelze je využívat jako cíl. Ve výuce žáků mohou technologie sloužit k doplnění stávajících učebních metod a k podpoření jejich kreativity. Je pouze na učiteli, jak nástroje do výuky zakomponuje a zda je použije jako plnohodnotnou pomůcku na rozvoj čtenářské gramotnosti nebo jen jako alternativní způsob výuky. Žáci však mohou v používání nástrojů vidět jistou formu hry a zábavy. Ta pak má příznivý vliv na jejich soustředění, soutěživost a fantazii. Blogy a elektronické čtečky však mohou rozvíjet čtenářskou gramotnost nejen u dětí. Stále více lidí používá ke čtení spíše elektronické nástroje, než tištěné knihy a je jen otázka času, co nového technologie přinesou a jak pomohou čtenářství ještě více rozvinout.

Na závěr si dovolím ocitovat docentku Šauerovou, která ve svém článku Využití technických prostředků a moderních technologií v rozvíjení čtenářství a čtenářské gramotnosti dítěte shrnula, jak je k moderním technologiím nutné přistoupit, aby jejich používání nemělo negativní vliv na dítě. „Je nutné svět techniky citlivě implementovat do světa sociálních interakcí tak, aby technika byla pomocníkem na cestě k rozvíjení čtenářské gramotnosti, nikoliv nástrojem „komunikace“ dítěte, na nějž nemají přetížení rodiče dostatek času“ (Šauerová, 2015: 9).

Hana Šimůnková


Seznam literatury

ALTMANOVÁ, Jitka. Čtenářská gramotnost ve výuce: metodická příručka. Vyd. 1. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV), divize VÚP, 2011, 65 s. ISBN 978-80-86856-98-8.

ČERMÁKOVÁ, Ivona. Rozvoj čtení s porozuměním v běžné výuce 3. třídy základní školy. Diplomová práce.  Brno: Masarykova Univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra speciální pedagogiky, 2015. Vedoucí práce Barbora Bočková.

ČERNÁ, Zuzana, Michal ČERNÝ, Tvorba online školního časopisu [online]. Publikováno 24. 11. 2011 [cit. 2016-02-06]. Dostupné z http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14559/TVORBA-ONLINE-SKOLNIHO-CASOPISU.html.

ČERNÝ, Michal, Blog jako alternativa školního časopisu – 1 díl – v čem je lepší? [online]. Publikováno 7. 12. 2011 [cit. 2016-02-06]. Dostupné z http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/blog-jako-skolni-casopis-1.

DOLEŽALOVÁ, Jana. Čtenářská gramotnost: (Práce s textovými informacemi napříč kurikulem). Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7435-520-2.

KOŠŤÁLOVÁ, Hana, Čtenářská gramotnost a její složky. In. Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka. Sestavil a redigoval Hana Košťálová, Kateřina Šafránková, Ondřej Hausenblas, Miloš Šlapal. Praha: Česká školní inspekce, 2010. Kapitola 3, s. 14-17.

PROCHÁZKOVÁ, Ivana. Co je čtenářská gramotnost, proč a jak ji rozvíjet? [online]. Publikováno 18. 1. 2006 [cit. 2016-01-21]. Dostupné zhttp://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/446/CO-JE-CTENARSKA-GRAMOTNOST-PROC-A-JAK-JI-ROZVIJET.html/.

ŘEZÁČOVÁ, Petra, Čtenářská gramotnost v době moderních technologií [online]. Publikováno 1. 6. 2015 [cit. 2016-02-06]. Dostupné zhttp://www.itveskole.cz/2015/06/01/ctenarska-gramotnost-v-dobe-modernich-technologii/.

ŠAUEROVÁ, Markéta, Využití technických prostředků a moderních technologií v rozvíjení čtenářství a čtenářské gramotnosti dítěte[online]. Publikováno 2015. [cit. 2016-02-05]. Dostupné z http://docplayer.cz/4105363-Vyuziti-technickych-prostredku-a-modernich-technologii-v-rozvijeni-ctenarstvi-a-ctenarske-gramotnosti-ditete.html.

ŠLAPAL, Miloš, Hana KOŠŤÁLOVÁ a Ondřej HAUSENBLAS. Metodika rozvoje čtenářství a čtenářské gramotnosti. Vyd. 1. Nový Jičín: Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum Nový Jičín, 2012, 144 s. ISBN 978-80-905036-8-7.

ULBRICH, Martin, E-knihy rapidně zvyšují čtenářskou gramotnost žáků, ukázala studie [online]. Publikováno 7. 1. 2016 [cit. 2016-02-05]. Dostupné z http://studentmag.topzine.cz/e-knihy-rapidne-zvysuji-ctenarskou-gramotnost-zaku-ukazala-studie/.