Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Září 2016

Kreativní techniky pro práci s tématem: Generování nápadů

Kreativní techniky jsou vítaným pomocníkem při řešení problémů všeho druhu. Možná ale právě pro své takřka univerzální využití je málokdy v našem zájmu je škatulkovat podle typu problémů, pro jejichž řešení se hodí. Podobná klasifikace by nám přitom velmi usnadnila výběr vhodné techniky v případě, že ji hodláme využít ke konkrétnímu účelu.

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

Jedním z problémů, které pokoušejí naši kreativitu nejčastěji, že volba tématu písemné či seminární práce, referátu, prezentace, apod. Málokterá kreativní technika je explicitně určena pro řešení právě těchto potíží, a některé z nich se pro ně nehodí vůbec. Proto jsme pro vás sestavili seznam ověřených kreativních technik adaptovaných na individuální práci s tématem.

Metoda 5W&1H

Metoda 5W&1H slouží k podrobné analýze tématu. Prostřednictvím odpovědí na šest otevřených otázek vám umožní na vaše téma nahlížet systematicky a lépe tak definovat problémy, jimž je třeba se detailněji věnovat. Postup je jednoduchý: postupně si odpovídáme na předem definované otázky, které ovšem odpovídají struktuře 5W&1H. Výsledkem této metody by mělo být rozšíření přehledu o tematické oblasti, které následně povede k odpovědnějšímu výběru konkrétního problému.

 

1.

Who?

Kdo?

otázky týkající se osob

např. Kdo se tématu věnuje?

2.

What?

Co?

otázky týkající se věcí, předmětů, detailů

např. Co jsou nejdůležitější principy?

3.

Where?

Kde?

otázky týkající se místa

např. Kde všude se téma řeší?

4.

When?

Kdy?

otázky týkající se času

např. Kdy se to začalo řešit?

5.

Why?

Proč?

otázky týkající se důvodu

např. Proč je to důležité?

6.

How?

Jak?

otázky týkající se způsobu

např. Jak to ovlivnilo současnou situaci?

Asociační techniky

Asociační techniky slouží ke generování nápadů, které je založené na volném toku asociací. Asociační techniky tak využijete v případě, že se nad svým tématem “zaseknete” a nevíte, jak definovat problém, který budete v práci řešit.

Asociační techniku lze aplikovat dvojím způsobem: jako asociační řady nebo jako tzv. clustering.

 

Asociační řady

Na začátku si vždy určíme jedno klíčové slovo, které nejlépe definuje tematickou oblast, které bychom se v práci rádi věnovali. Nyní k tomuto slovu vytváříme asociace. Co nám vyvstane na mysli jako první, když se na slovo podíváme? Pojem, který nás napadl, zapíšeme vedle klíčového slova. Nyní vytváříme asociace k novému pojmu, a tak stále dokola, dokud nemáme pocit, že jsme vyčerpali potenciál klíčového pojmu. V případě pojmu “středověk” nás jako první může napadnout slovo “hrad”. “Hrad” nám evokuje “kámen”, ten zase “kamenolom”, atd.

 

asociace.png

 

Clustering

Clustering, neboli technika centrovaných asociací, funguje na stejném principu jako asociační řady. Rozdíl je v počtu řad, které při této technice vytváříme.

Také zde začínáme volbou klíčového slova, k němuž postupně vytváříme asociace. V asociační řadě pokračujeme, dokud se nevyčerpá, poté začínáme řadu novou, založenou na jiné asociaci s centrálním pojmem. Jednotlivé řady zakreslujeme paprskovitě kolem klíčového pojmu.

 

clustering.png

 

U veškerých asociačních technik je velmi důležité se uvolnit a zapisované pojmy nijak nehodnotit. Vítané jsou i výrazy, které jsou neslušné, nemorální nebo společensky nepřijatelné. Zhodnocení takto vytvořených pojmů přichází až v závěrečné fázi techniky.

Brainstorming & brainwriting

Technika brainstorming (v překladu “bouření mozků”) vznikla za účelem generování velkého množství nápadů během omezeného času. Pokud se tedy během hledání problému, který byste mohli ve své práci řešit, ocitnete ve slepé uličce, může pro vás brainstorming být tím pravým řešením.

Brainstorming byl vyvinut jako původně skupinová technika, které lze ovšem v její písemné variaci (tzv. brainwritingu) využít jako individuální techniky.

Princip brainwritingu je jednoduchý. Po předem určenou dobu si na papír zaznamenávejte všechno, co vás k vašemu tématu napadne. Mohou to být související pojmy, asociace, obrázky, emoce, zkrátka cokoliv. Při vymýšlení pojmů se nijak neomezujte, množství ani forma zápisů není nijak definována. Co je však od začátku pevně dáno, je téma a časový limit, po který zaznamenáváme své nápady.

Brainwriting je velmi svobodná technika, která má jediné pravidlo – a sice to, že žádná pravidla nejsou. Princip úspěšného brainwritingu lze shrnout do čtyř zásad:

  • Ve fázi zapisování nápady nijak nehodnotíme ani nekritizujeme.

  • Kvantita převažuje nad kvalitou. Čím více nápadů zvládnete vymyslet, tím lépe.

  • Neexistují dobré a špatné nápady, v této fázi jsou si všechny rovny.

  • Jeden nápad může inspirovat druhý, proto své myšlení nijak neomezujte.

Nezapomeňte, že brainwriting je čistě subjektivní, proto se nebojte ani asociací, které s tématem třeba ani formálně nesouvisí.

Po ukončení brainwritingu přichází fáze zhodnocení vygenerovaných nápadů. Tato fáze je extrémně důležitá, protože bez řádného zhodnocení se z brainwritingu stává jen samovolné plácání nápadů, které vás nikam nedovede.

Způsobů, jak výsledky brainwritingu přetavit v zajímavé nápady, je několik:

  • Kombinujte. Pokud jsou si některé nápady podobné, nebo dokonce identické, spojte je dohromady.

  • Kategorizujte. Je možné nápady na základě nějakého aspektu rozdělit do skupin? Udělejte to. Pomůže vám to si nové nápady utřídit.

  • Experimentujte. Co se stane, když dáte dohromady dva zdánlivě nesouvisející pojmy? A co když k nim přidáte třetí?

Brainstorming i brainwriting je možné využít také v několika variacích, které vám mohou pomoci osvěžit váš myšlenkový potenciál, pokud se vám nových nápadů již nedostává. Podněty, které je možné jejich pomocí získat, se často jeví jako ještě bizarnější, než u běžné formy brainwritingu, ale ve výsledku mohou podnítit vznik zajímavých nápadů. Z variací můžete vyzkoušet např. tyto:

  • Brainsketching: Jde o grafickou variantu brainwritingu. Pravidla jsou stejná, jako u základní verze, namísto zapisování ale nápady zaznamenáváme prostřednictvím obrázků, schémat, nákresů, apod. Tato variace pomáhá především s vyjádřením pojmů, které není snadné verbalizovat.

  • Obrácený brainstorming: V rámci této varianty zapisujeme co největší množství nápadů k obrácenému zadání (tak si např. namísto tématu Informační gramotnost určíme téma Informační negramotnost). Ve fázi vyhodnocení tyto “negativní” návrhy opět obracíme v pozitivní. Změna pohledu by měla přispět ke generování nových, neotřelých nápadů.

  • Role-storming: V tomto případě negenerujeme nápady sami za sebe, ale snažíme se o to  v roli někoho jiného. Představíme si třeba, že jsme nějaká slavná osobnost, lídr v oboru nebo naše babička. Pojmy zaznamenáváme v souladu s tím, co by podle nás napadlo danou osobu. Tato variace slouží k oproštění se od vlastních předsudků a myšlenkových omezení, které nám při běžném brainstormingu někdy mohou zavazet.

Ishikawův diagram

Ishikawův diagram, jinak též nazývaný diagram příčin a následků, je metodou, která slouží k identifikaci příčin problémů. Při práci s tématem lze tuto metodu využít ve fázi, kdy už jsme si zvolili problém, který chceme v práci řešit, a dalším krokem je jeho rozvinutí. To nám pomůže nejen identifikovat jeho příčiny, ale případně ho také konkretizovat, pokud zadaný rozsah práce nedovoluje pojmout problém v celé jeho šíři.

Ishikawův diagram je tvořen následovně: páteř diagramu tvoří problém, který v práci hodláte řešit. Na tu se napojují dílčí “žebra”, z nichž každé představuje jednu problémovou oblast. Tak např. u problému Deprese u seniorů můžete identifikovat problémové oblasti jako rodina, socializace, životní styl, apod. U těchto oblastí se dále zamyslete nad dílčími příčinami, které s touto oblastí souvisejí (u socializace to může být úbytek přátel, apod.). Úrovní jednotlivých “žeber” může být více, pokud vás napadají další dílčí příčiny.

V závěrečné fázi se můžete rozhodnout, na který z dílčích aspektů problému se v práci zaměřit, nebo jak je případně vzájemně propojit.

 

ishikawa.png

 

Kreativní abeceda

Kreativní abeceda je další z technik, které využívají asociací pro generování nových nápadů. Namísto významových asociací zde ovšem pracujeme s asociacemi spojenými s jednotlivými písmeny abecedy.

Postup je následující: Na velký list papíru si vypíšeme všechna písmena abecedy. Nevynecháváme ani “zrádná” písmena, jako X nebo Y. Následně si definujeme téma, které chceme pomocí této techniky rozvinout. Zvolené téma napíšeme na papír, abychom je měli stále na očích.

Nyní ke každému písmenu napíšeme min. jedno slovo, které tímto písmenem začíná, a zároveň souvisí s tématem, které jsme si na začátku zvolili. U některých písmen to možná nebude jednoduché, ale nevzdávejte se a zkuste popustit uzdu fantazii. Nezapomeňte, že se jedná o asociační techniku, míra souvislosti s tématem tedy může být i zcela subjektivní.

 

A anonymita, alchymie

B brnění, bible, bohoslužba

C církev, cudnost

Č čarodějnice, černá smrt

D duchovenstvo

E epidemie, erby

F feudalismus

G gotika

a tak dále…

 

Vyhodnocení asociačních technik probíhá podobně jako u brainstormingu. Vypsané pojmy můžete libovolně kategorizovat, kombinovat a spojovat, pomoci si můžete navádějícími otázkami. Co vznikne, když spojíme klíčový pojem s nejvzdálenější asociací? Mají tyto pojmy něco společného? Tyto styčné body mohou představovat oblast zájmu, která by nás k tématu předtím vůbec nemusela napadnout.

Myšlenkové mapy

Technika myšlenkových map slouží ke grafickému rozložení určitého tématu. Poslouží nám ve chvíli, kdy si nejsme jisti, jak správně uchopit téma, které jsme si zvolili. Díky přehlednému grafickému znázornění tématu si vytvoříme přehled o všech jeho aspektech a snáze se tak rozhodneme, jak formulovat cíl své práce.

Myšlenková mapa vám umožní vidět téma jako celek, včetně všech jeho souvislostí, jak v rámci daného oboru, tak i mimo něj. Vidíte-li téma názorně rozkreslené na papíře před sebou, je mnohem snazší udělat si o něm přehled, kombinovat jeho jednotlivé prvky a tvořit tak nové nápady.

Při tvorbě myšlenkové mapy se držte následujícího postupu:

  1. Doprostřed čistého papíru napište nebo nakreslete pojem, který vystihuje téma vaší práce.

  2. Definujte si 4 – 8 pojmů, které nejlépe vystihují náplň tématu. Pro každý z těchto pojmů vytvořte “větev”, kterou povedete z ústředního pojmu ke kraji papíru.

  3. Klíčové pojmy dále rozvíjejte, z hlavních větví veďte vedlejší větve druhé úrovně, třetí úrovně, atd. Nad volbou pojmů se dostatečně zamyslete. Čím kvalitnější větve si uděláte, tím organizovanější téma vytvoříte.

Při tvorbě myšlenkové mapy se pokuste držet těchto zásad:

  • Používejte klíčová slova, vyhněte se větám. Příliš dlouhé výrazy omezují soustředění na zbytek mapy a omezují vznik asociací.

  • Nebojte se vyjadřovat se obrázky. Názorné zobrazení má pro mozek vyšší hodnotu než slovo.

  • Pokud se některé pojmy ve vaší mapě opakují, vymyslete si pro ně obrázkový kód a ten používejte. Ušetří vám to opakované vypisování téhož.

  • Větve veďte křivě, pokuste se je zakreslit tak, jako byste kreslili strom. Rovnými čarami mozek nudíte a neumožňujete mu aktivně pracovat.

  • Každou hlavní větev namalujte jinou barvou. Barvy stimulují kreativitu a vašim mapám dodají živost. Stejně tak střídejte velikosti větví, čar i obrázků.

A jak probíhá vyhodnocení myšlenkové mapy?

Na nově vytvořenou mapu se pozorně podívejte. Jaká klíčová slova jste zvolili pro popis hlavních větví? A jaká pro popis vedlejších větví? “Zabrousili” jste v rámci některé větve do oblasti, která by vás předtím nenapadla? Jsou mezi výrazy v jednotlivých větvích nějaké souvislosti? Je možné některý z vedlejších pojmů v práci více rozpracovat?

Osbornův seznam

Osbornův seznam je technikou, která navazuje na brainstorming a jiné techniky pro generování nápadů. Využijete ji v případě, kdy nejste s novými nápady spokojeni, nebo z nich chcete vytěžit víc. Pomůže také s obnovením myšlenkového potenciálu, pokud se už cítíte kreativně vyčerpáni.

Osbornův seznam tvoří devět navozujících otázek, jejichž pomocí můžete jednotlivé nápady rozvíjet, upravovat, doplňovat o nový kontext, apod. To může vést k novým námětům a nápadům, které by vás ve fázi brainstormingu nemusely napadnout.

Použití této techniky je jednoduché. Vyberte si jeden nápad, a postupně si k němu klaďte následující otázky. Jde tento nápad…:

  1. Použít jinak? Aplikovat nápad na jiné téma?

  2. Přirovnat k něčemu? Najít něco podobného, srovnatelného?

  3. Předělat? Změnit jednu nebo více charakteristik?

  4. Zmenšit? Zkonkrétnit nebo omezit?

  5. Zvětšit? Zobecnit nebo rozšířit?

  6. Nahradit? Nahradit jednu charakteristiku jinou?

  7. Přeskládat? Vyměnit prvky mezi sebou?

  8. Obrátit? Změnit perspektivu?

  9. Kombinovat? Spojit dva nápady v jeden?

 

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

 


Kreativní techniky pro práci s tématem: Hodnocení nápadů

Při specifikaci tématu práce není důležité pouze umět vygenerovat nové nápady, ale také si umět mezi nimi následně vybrat. Často se totiž stává, že díky využití kreativních technik, jako je brainstorming nebo clustering, máme najednou k dispozici takové množství nápadů, že volbě toho správného nejsme prakticky o nic blíže, než jsme byli před jejich použitím. Naštěstí pro nás ovšem existují techniky, které nám s hodnocením nápadů mohou pomoci.

 


Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

 

LASO

Tato původně skupinová technika na třídění nápadů může pomoci právě v případě, kdy jich máme k dispozici velké množství, ať už jsou výsledkem jiné kreativní techniky či nikoliv.

Výchozím stavem pro tuto techniku je seznam různorodých nápadů, které následně v rámci techniky LASO “lasujeme”, tj. slučujeme do skupin podle toho, zda mají společný princip, nebo jsou dokonce totožné. Pro každou ze skupin následně vymyslíme zástupný název, který by měl dostatečně odpovídat nápadům, které zahrnuje.

Od této techniky nelze čekat, že nám pomůže si z množství nápadů vybrat ten “nejlepší”, pomůže nám ovšem s omezením jejich počtu a uvědomění si, kolika směry se ve skutečnosti můžeme vydat. Pro výsledky této techniky následně můžeme využít další z hodnoticích technik.

 

Matice kreativity

Tato technika se často využívá při třídění nápadů na řešení konkrétních praktických problémů, v malé modifikaci může ovšem posloužit i pro výběr tématu práce. Tato modifikace spočívá v záměně parametru “Míra vlivu na řešení problému” za parametr “Užitečnost”, čímž je míněn především přínos řešení tohoto problému pro daný obor. Parametr “Originalita” zůstal nezměněn.

 

mk.png

 

Matici kreativity představují čtyři kvadranty, do nichž jednotlivé nápady (tj. náměty na práci) umisťujeme v závislosti na tom, kolik nového by daná práce přinesla našemu studijním oboru, a jak je originální vzhledem k tomu, co se v daném oboru řeší. Kritéria, podle nichž nápady do kvadrantů rozdělujeme, budou zcela jistě subjektivní, to je ale v pořádku.

Po rozmístění nápadů do matice se zaměříme na první kvadrant (tj. nápady s velkou užitečností a vysokou originalitou), který pro nás odteď bude představovat jakýsi “užší výběr” nápadů, mezi nimiž se nyní budeme rozhodovat.

Při realizaci této techniky mějte na paměti, že užitečnost a originalita nejsou jedinými parametry, podle kterých bychom se při volbě tématu práce měli rozhodovat, mohou ovšem představovat odrazový můstek pro posuzování námětů i z dalších perspektiv.

 

Myšlenkové klobouky

Tato technika slouží, na rozdíl od předešlých dvou, k posuzování jednoho vybraného nápadu (nebo skupiny nápadů). Myšlenkové klobouky představují rozličné úhly pohledu, které můžeme k nápadu (zde námětu práce) zaujmout. Jde o techniku využívanou především ve skupinách, která má ovšem i při individuálním použití mnoho co nabídnout.

Principem této techniky je postupné předvádění šesti stylizovaných rolí, v rámci nichž k problému postupně zaujímáme rozličné postoje. Účelem je dosáhnout toho, abychom v jedné chvíli používali pouze jeden typ myšlení, a nikoliv všechny najednou, jak se tomu obvykle děje. Tyto role jsou následující:

  • Bílý klobouk: konstatování, fakta, nestrannost. Jeho účelem je přesně pojmenovat všechna známá fakta, která s problémem souvisejí. Tato fakta nijak nehodnotí, nevysvětluje ani neinterpretuje, nenechá se ovlivňovat svými emocemi nebo názorem.

  • Červený klobouk: emoce, city, intuice. Zcela se oprošťuje od faktů, projevuje jen své pocity z daného problému. Snaží se být spontánní a vyjevené pocity není povinen nijak vysvětlovat.

  • Žlutý klobouk: optimismus, pozitivní hodnoty. Soustředí se výhradně na pozitiva daného problému, tj. jaké jsou jeho přednosti, čím nás obohatí, apod. Přitom ovšem nelétá v oblacích a svá tvrzení podepírá o fakta a argumenty.

  • Černý klobouk: negativismus, kritika, skepse. Soustředí se na negativní aspekty problému, na jeho slabé stránky, nedostatky, rozpory, apod. Přitom je ovšem realista, upozorňuje na reálná úskalí problému, vychází ze zkušeností a logických argumentů.

  • Zelený klobouk: kreativita, volnost myšlení, nové nápady. Může uvolnit veškerý svůj kreativní potenciál a přijít v množstvím nových nápadů, týkajících se problému. Na rozdíl od žlutého klobouku své návrhy nemusí podepírat argumenty.

  • Modrý klobouk: odstup, nadhled, objektivita. Ve skupině funguje jako facilitátor, při individuálním použití techniky přichází na řadu až na konec jako hodnotitel výstupu.

Během předem vymezeného času si postupně “nasazujeme” jednotlivé klobouky a po dobu, co je máme na hlavě, uvažujeme o problému pouze v rámci vytyčeném tímto kloboukem. Snažte se vždy soustředit pouze na jeden klobouk a jejich vlastnosti vzájemně nemíchat.

Výstupy jednotlivých klobouků je nutné průběžně zapisovat a tyto výstupy po ukončení, v roli modrého klobouku, vyhodnotit. To spočívá v ujasnění si, jaká negativa a pozitiva daný nápad má, jaký je jeho kreativní potenciál a jaké z něj máme pocity. To by nám mělo pomoci s rozhodnutím, je-li daný nápad vhodný ke zpracování.

 

SWOT analýza

SWOT analýza je, jak už název napovídá, analytická metoda, která nám pomůže v okamžiku, kdy se rozhodujeme mezi více alternativami. Prostřednictvím analýzy vybraných aspektů nápadů pomáhá s výběrem toho pravého. Patří mezi časově náročnější techniky, proto je ideální pro výběr z malého počtu variant.

Aspekty, které u každého nápadu posuzujeme, jsou jeho silné stránky (Strenghts), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats). Tyto aspekty postupně rozepisujeme do čtyř kvadrantů SWOT matice, z nichž každý odpovídá jednomu z těchto aspektů.

 

swot.png

 

Při vyplňování jednotlivých kvadrantů nám mohou pomoci odpovědi na tyto otázky:

 

  • Silné stránky: Jaké má nápad silné stránky? Co jsou jeho výhody oproti jiným? Co nám při jeho uplatňování pomůže? Jsme při jeho zvolení nějak zvýhodněni?
  • Slabé stránky: Kde jsou jeho slabiny? Co nám pro jeho uplatnění schází? Co oproti jiným postrádá?
  • Příležitosti: Jaký je přístup k tomuto problému v rámci oboru? Co přinese jeho řešení nového? Co tím ovlivníme?
  • Hrozby: Co by mohlo překazit úspěšné řešení problému? Jaké se mohou vyskytnout překážky? Na co si musíme dát pozor?

 

Díky této technice si utřídíme výhody a nevýhody jednotlivých nápadů, a snadno tak uvidíme důvody, proč se k tomu kterému nápadu přiklonit.

 

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová


Vzdělávací technologie a Kurz práce s informacemi

V rámci edTech skupiny na KISKu se nám podaří v září spustit dva zajímavé projekty, které mohou být užitečné nejen pro naše studenty, ale také pro širší pedagogickou veřejnost či středoškoláky. Jde o vzdělávací kurzy, které budou otevřené a bezplatné, takže z nich může čerpat zadarmo každý.

Kurz práce s informacemi

Prvním kurzem je Kurz práce s informacemi. Zatímco většina běžných e-learningových projektů je postavená jako relativně uzavřený black box, ve kterém se odehrávají všechny vzdělávací aktivity, tak námi koncipovaný projekt bude kurzem webovým. Velkou část vzdělávacího obsahu současně přesouváme do odkazů, takže jednotlivé texty nejsou strukturované jako samostatně stojící učební pomůcky, ale jako webové stránky, z nichž každá se věnuje vždy rozvoji konkrétní dovednosti nebo znalosti.

V kurzu je možné najít jak odkazy mezi jednotlivými stránkami, takže funguje trochu jako wiki, tak především velké množství odkazů vedoucích ven, do dalších kurzů, stránek či zdrojů. S tím souvisí také jazyk – snažili jsme se psát web tak, aby jeho čtení bylo co nejzajímavější, aby si ho student chtěl projít sám. Přitom jsme se snažili mimo lineární linku s odkazy nabídnout i možnost vlastní vzdělávací cesty.

V průběhu podzimu ještě napíši, jak se nám daří věci jako je Twitter, podpora diskusí nebo nepovinné aktivity, ale od 20. září budete moci web využívat také. Většina informací je přitom pochopitelná i pro středoškoláky a může tak posloužit jako dobrý průvodce informační výchovou také pro ně, případně jako didaktická pomůcka pro učitele.

Celý kurz je vytvořený ve Wordpressu a adresu na něj zde brzy přidám. Zatím si ho schováváme ještě pro sebe. Kurz by měl splňovat vše, co MŠMT žádá od MOOC.

Vzdělávací technologie

Druhý kurz je už nachystaný a otevřený a nese název Vzdělávací technologie. To, co v něm zatím nenajdete, jsou záznamy z přednášek, ty se budou objevovat postupně v průběhu semestru. Kurz je vytvořený v Moodle a jako host do něj má přístup kdokoliv. Kurz je orientován konektivisticky – můžete cokoli sdílet, diskutovat, sami přispívat, pomáhat.

Každý týden od 20. září se budeme věnovat tématu z přednášek a cvičení (kurz mají jako běžný zapsaní naši studenti) a prostřednictvím Twitteru či diskusích fór můžete diskutovat o obsahu, sdílet své digitální artefakty a družit se.

Samo téma je poněkud nejasné a nelehké. Osciluje mezi teoreticky seriózní analýzou pedagogických teorií a jistou požadovanou řemeslnou zručností v oblasti tvorby jednotlivých digitálních vzdělávacích objektů; mezi pedagogikou a andragogikou; mezi teorií a praxí; požadavkem na obecnost a praktickou užitečností; mezi standardizovaností a svobodou.

Tuto polaritu kurz zachovává – zatímco přednášky jsou více teoretické a věnují se obecnějším informatickým konceptům, byť vztažených ke vzdělávání, tak cvičení se věnují tvorbě jednotlivých vzdělávacích objektů, jakkoli se neuchylují k instruktivnímu pojetí. Pokud jde o pedagogické pojetí, tak celý kurz stojí na myšlence kurátorsky orientovaného konektivismu s důrazem na tvorbu osobního vzdělávacího prostředí. Co přesně pod tímto vymezením chápeme, zde vymezovat nebudeme a ponecháváme to na vašem zážitku a prožitku z celého kurzu.

V rámci kurzu se snažíme respektovat jistou svobodu – volbu vlastního osobního odborného zaměření každého jedince, o jeho zájem o danou problematiku. Kurz se tak snaží být spíše odrazovým můstkem nebo rozcestníkem proto, kým se člověk chce stát. Rádi bychom, aby vyvolával proces učení – tedy svobodného procesu učiněním se. Nikoli však podle představy autorů, ale podle vlastního svobodného rozhodnutí.

Prozatímní verzi je možné najít na el-portále FF MU. Vstup je umožněný pro také pro hosty.