Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Březen 2017

Jak učím (polo)konektivistický kurz

Od letošního roku učím na KISKu předmět Učící se společnost, který je povinný pro všechny naše magisterské studenty (cca 40 lidí) a má 5 kreditovou dotaci. V rozvrhu je pak na něj vyhrazena dvouhodina. Téma učící se společnosti je stěžejní především pro naše edTechové studenty (těch je ale jen kolem deseti v ročníku) a především jsem hledal cestu, jak téma nabídnout zajímavou formou i pro ty, které vzdělávání úplně nezajímá.

První krok, který měl vést k tomu, že bude kurz zajímavější, byl otevřený sylabus, který jsem viděl u George Veletsianose. Studenti mohou navrhovat témata, případně do navržené struktury vstupovat. Vzhledem k semestru, dvě témata nestihneme, takže jsem je vyškrtl, což byl nakonec zásadní impuls k diskusi. Okruhy jsou v sylabu formulované hodně široce a velká debata se o nich nevedla. To je doufám něco, co se naučím lépe strukturovat a více studenty motivovat.

Druhý moment spočívá v tom, že i presenční studenti si mohou vybrat pouze polovinu přednášek, na které budou chodit. Snažím se zabránit tomu, aby chodili na něco, co je nebaví. Takových přednášek tedy musí za semestr projít šest. A také odevzdat šest příprav na ty přednášky, na které dojdou.
Samotná dvouhodinovka je rozdělená na dvě části. V první mám já přednášku, kdy řeším většinou něco, co se v přípravách neobjevilo a k tématu mi to přijde podstatné. A pak máme hodinu na diskusi, založenou na písemných přípravách. To je výborné, protože studenti vědí, o čem mluví, mají argumenty, a ne pouze emoce, téma mají uchopené a strukturované.

Přípravy se odevzdávají na Medium, kde máme publikaci, do které všichni přispívají. Má původní představa byla taková, že půjde o krátké texty (dva nebo tři odstavce) s nějakou zajímavostí. To, co mne velice příjemně překvapilo je kvalita i délka příspěvků. Studenti (zvláště ti dobří) se vzájemně motivují a píší dlouhé a zajímavé věci. Ostatní mohou číst to, co napsali druzí, což také částečně dělají a provádět nějakou interakci. Místo příprav se tak objevují v podstatě články a některé velice pěkné.

V praxi to znamená, že studenti sami do velké míry stanovují probíraná témata a také svým spolužákům dodávají vzdělávací obsah, témata a texty. Hlavní edukační role tak neleží jen na učiteli, ale především na studentech samotných a jejich aktivitě.

 

 

 

Důvodů, proč jsme se rozhodli pro Medium bylo více – podpora více přispěvatelů, jednoduché ovládání, pěkný design, nulová cena a sociální prvky. Jakkoli se interakcím úplně nedaří, tak srdíčka či záložky se přidávají snadno a studenti se alespoň částečně mohou sledovat pomocí followování, což někteří dělají. Motivace oproti Tumblr, který užíváme na jiné projekty, bylo to, že studenti mají své texty i ve svém profilu a každým příspěvkem si tak budují své portfolio. A také jsme ho do té doby ještě k ničemu nepoužili.

Pro Medium mluvil ještě jeden aspekt, totiž to, že na něm lze snadno pracovat s texty druhých, ať již formou označování textu nebo nástrojů pro další čtení. Jednou z motivací tedy bylo,  aby studenti mohli pracovat s texty druhých. Současně Medium není uzavřenou platformou pouze pro jednu jedinou publikaci, ale mohou zde najít velké množství dalších zajímavých článků a osobností, se kterými lze pracovat stejně. S tím, jak se tato služba rozvíjí se mi jeví jako zajímavé si ze budovat si zde vlastní sítě, což se v případě některých studentů také částečně daří. Přitom na začátku kurzu měli účet na médiu pouze dva z více než čtyřiceti studentů.

Funguje zde ještě jeden zajímavý aspekt spojený se sociálními sítěmi. Tam, kde byla nějaká obtížnější věc (například jak přidat článek do publikace), tak si velice rychle poradí na vlastní ročníkové facebookové skupině. Také v tomto ohledu je přístup zajímavě konektivistický.

 

To, co se konektivisticky nedaří jsou dvě věci – vyšší míra sociální interakce a větší zapojení veřejnosti. Věřím, že s obojím mohou případně pomoci čtenáři Metodického portálu. Ti si mimo zdroj informací o učící se společnosti (nic většího, komplexnějšího a aktuálnějšího v českém prostředí není) mohou vzít i seznam lidí, které může být zajímavé sledovat a zařadit si do svého PLE. Právě to, aby se studenti mohli tématicky profilovat a tyto své příspěvky mít někde snadno portfoliově dostupné.

Presentace z přednášek jsou uložené na Slideshare a je možné je sdílet, komentovat atp. Ke kurzu je vytvořená také micro site, kde je ke každému tématu odkaz na presentaci a tři až šest zajímavých studentských textů z Media, pokud by se někomu nechtělo pročítat vše.

 

 

K jisté otevřenosti přispívá také to, že v kurzu jsou mimo presenčních studentů také kombinovaní a pak asi pět lidí, kteří ho mají zapsaný v rámci celoživotního vzdělávání. Díky tomu se do kurzu i do Media dostávají zajímavé pohledy například od lidí ze školní praxe nebo z UISKu. Oproti plně konektivistickému klasickému pojetí je zde diskuse přenesená do offline prostředí, což reálné výuce zatím asi spíše prospívá. Ve chvíli, kdy by se objevila silnější komunita lidí mimo samotný kurz, bylo by možné využít stramování, online diskuse nebo třeba sli.do.

 

Rámcový soupis témat je následující:
  • Dvojí vymezení pojmu učící se společnost, technologické změny, penetrace technologií. Analýza trendů a predikce změn (Deloitte, Garners, Google Trends,..); metodologie predikce; futures studies
  • Vzdělávací politika dospělých, akreditační procesy a instituce, 70:20:10
  • Otevřené vzdělávání a otevřená věda, MOOC, SOOC, občanská věda, Wikipedie, wiki přístup, wiki komunity, nelineární učení
  • Konektivismus a jeho kritika, PLE, sebeřízené a sebeurčené učení, heutagogika, učební plány, co-curiculum, portfoliová výuka a jejich kritika
  • Univerzity v historické perspektivě a budoucnosti, École 42, P2PU, OpenUniversity, učící se komunity, učící se společnosti, P2P learning, vzájemné učení, učení se na sociálních sítích, knihovny bez knih
  • Změna vzdělávacích procesů, nové formy a metody vzdělávání, učení se v kyberprostoru, kybergogika, cyberlearning vs. e-learning
  • Měnící se společnost, informační společnost, změna rolí, filosofické otázky učící se společnosti: Co je vzdělanost? K čemu se učíme? Celoživotní učení, učení dospělých, různé formy přístupy
  • Učící se člověk a AI, AC, neuronové sítě, mentální modely, kreativita, řízení kreativity. Evidence based learning, daty řízené školství a jeho kritika (dehumanisace)
  • edTech a korporace, komerční vzdělávání, podnikání ve vzdělávání, jak založit školu či školské zařízení
  • edTech v pedagogice, edTech v andragogice
  • Kritický přístup k edTechu, zneužitelnost nových technologií; psychologické posuny: pozornost, paměť, multitasking, HCI, HCD a edudesign
  • ŠVP, RVP, kariérní řád učitelů, koordinátor ICT, mentor: vzdělávací politika na ZŠ a SŠ, kompetence pro 21. století, kompetenční modely učení, alternativní vzdělávací cesty a koncepty, DIY, historické pokusy a kontexty, současné podoby alternativního vzdělávání
  • Technologie a technologické trendy měnící vzdělávání, edTechové diskursy, zájmové skupiny, klíčový inovátoři, pedagogika nejistoty, klíčové osobnosti trendy, myšlení a práce nahlas, cíleně budované digitální stopy
  • Digitální sociologie a psychologie; generace X a Y, digitální domorodci, digitální nomádi, modelování sociálních jevů, síťová generace, cognitive dissonance, influencers, vzory, filtrování obsahu, sebeverifikační teorie,… Třetí a čtvrtá vědecká revoluce, doba datová, průmysl 4.0, vzdělávání a věda založená na datech a jejich analýze, limity analýzy, BI, data mining, modelování